Slovensko - Detva

Brzká ranní procházka po městě folkloru a dřevěných křížů.

V Detvě (vyslovuje se Dětva) jsem se octnul během třídenní odborné exkurze po jižním Slovensku. Zde jsem měl s účastníky exkurze zajištěno ubytování na jednu noc v hotelu Detva. Tento hotel byl vybudován asi někdy   v 70.-80. letech panelovou technologií. Jak z venku, tak i zevnitř působí dojmem, že se zde od doby postavení nic nezměnilo včetně personálu. Vybavení je původní, na pokojích stále jsou i původní telefony s vytáčecím číselníkem. I přes to všechno hotel svůj účel splnil dobře. Jelikož byl program exkurze nabitý, musel jsem vstát již v pět hodin ráno, abych stihl město alespoň trochu prozkoumat. V 6:50 jsem se totiž musel dostavit ke snídani.

Obec byla založena až v 17. storočí. V 19. století měla i se svými částmi 10000 obyvatel a patřila mezi největší sídla na Slovensku. Měla ale převážně vesnický ráz. Velký rozvoj nastal za komunistické éry, kdy zde byly vybudovány Podpolianské strojírny. V důsledku toho bylo za obcí vybudováno rozlehlé panelové sídliště, které se v podstatě stalo novým centrem města s veškerou vybaveností. V 90. letech nastal ve strojírnách útlum výroby, mnoho lidí přišlo o práci, takže dnes je Detva spíše zapomenutým městem. 

Žije zde asi 15000 lidí. Dnes je město známé díky Folklórním slávnostem pod Poľanou, které se konají ve zdejším amfiteátru.

Z hotelu Detva, který je umístěn v novější panelové části města, jsem vyšel směrem k původní staré části. Musel jsem nejprve projít po hlavní cestě celou komunistickou částí města. Tu tvoří převážně paneláky různého typu a budovy občanské vybavenosti, uprostřed této čtvrti před kulturním domem je menší prostranství s fontánou, které by se dalo považovat za dnešní centrum města.

Nová část města

Asi po dvaceti minutách chůze, která se zdá být nekonečnou, konečně přicházím do původní části. Jejím centrem je opravdu rozlehlé náměstí o rozměrech zhruba 900 x 100 metrů. Později však byly na ploše náměstí postaveny malé domky, kostel a několik veřejných budov, takže velikost náměstí dnes není na první pohled patrná. Obvod náměstí nejlépe vyniká na leteckých snímcích. Středem náměstí po jeho celé délce protéká Detviansky potok.

Stará část

Projít celé náměstí až do jeho středu trvá poměrně dlouho. Zde jsem nejprve narazil na bývalou měšťanskou školu, což je velká jednopatrová obdélná budova, kde dnes sídlí Podpolianské muzeum.

Podpolianské muzeum

Hned za ní stojí bávalý městský chudobinec se sochou sv. jana Nepomuckého z 18. století a třetí stavbou v řadě je kostel sv. Františka z Assisi ze začátku 19. století, dominanta města.

Malovaná brána u kostela

Kostel sv. Františka

Kostel sv. Františka s hospodou

Naproti kostelu stojí Vagačovský dom, největší z domů na náměstí, před ním se nachází stará studna s rumpálem kryta stříškou.

Vagačovský dom

Pár kroků za kostelem se rozkládá hlavní, nově vydlážděná část náměstí. její dominantou je obecní dům ze začátku 20. století. Domky, které náměstí obklopují, jsou z větší části vesnického typu. Jsou orientovány většinou štíty směrem do náměstí, jak je tomu ve většině slovenských vesnic. Mnoho z nich si zachovalo původní historický vzhled, což dává náměstí jistou malebnost. Nejpěknější je dům s dřevěnou malovanou branou do dvora.

Hlavní část náměstí

Lidová architektura na náměstí

Dianiškov dom

Lidová architektura na náměstí

Typická stará studna na náměstí

Pro Detvu jsou typické dřevěné malované kříže. Pokud bych z náměstí pokračoval ještě dále na sever, došel bych až ke kalvárii, což je kopeč s kapličkou, kolem které se vyskytuje těchto křížů nejvíce. Na to už bohužel nezbyl čas. Cestou zpět jsem alespoň pro ukázku vyfotografoval  podobný kříž, který stojí  

na předzahrádce jednoho z domů.

Malované kříže jsou symbolem města

Více zajímavostí přímo ve městě už není. Za průzkum by ale stály okolní velmi vysoké kopce s loukami a lesy. Já už se ale musím vrátit zpět do hotelu, kde mě čeká snídaně.