úterý 19. srpna 2014

Zlín a Otrokovice - část II.


Zlín je krajským městem, které se táhne údolím říčky Dřevnice v délce téměř 15 kilometrů. Z obou stran jej obklopují zalesněné kopce Hostýnských a Vizovických vrchů.  Ve Zlíně dnes žije 75 500 obyvatel. Je sídlem Zlínského kraje, Baťovy univerzity, průmyslovým a kulturním centrem.  Zlín je dost atypickým českým městem. Část lidí jej zbožňuje, další část zatracuje. Já osobně patřím k té první skupině lidí. Tohle město jsem navštívil už mnohokrát, vždy to ale bylo spíše kvůli nákupům a jinému zařizování, mám zde svůj oblíbený antikvariát. Nedávno mi ale došlo, že z tohoto města v podstatě znám jen okolí náměstí, obchoďák a Zoo. Rozhodl jsem se tedy, že tohle město pořádně prozkoumám a prolezu křížem krážem. Protože je město dost velké a zajímavostí má opravdu hodně, na jeho průzkum bylo potřeba celkem čtyř návštěv. Při procházce mezi moderními funkcionalistickými budovami z červených cihel se zde člověk cítí jako v jiném světě. Tak jako při procházce Berlínem  vás všude pronásleduje příběh berlínské zdi, tady vás bude pronásledovat příběh Baťovy rodiny a jejich obuvnické továrny. Město působí čistě, přehledně a vzdušně, zeleň z okolních kopců vstupuje až do samotného centra města, kde vytváří několik velkých parků a volných travnatých ploch. Mnoho lidí ve Zlíně ale postrádá historickou část se starými domy a dlážděnými uličkami, jako je tomu například v nedalekém Uherském Hradišti či Kroměříži. Ve městě lze najít jen několik budov, které jsou starší než 100 let. Zajímavostí je, že Zlínský kraj je krajem s nejnižší kriminalitou v ČR, samotný Zlín je pak jedním z našich nejbezpečnějších měst.  Velkou zásluhu na tom má i absence jedné nejmenované problémové menšiny.

Nejprve něco k historii města. První zmínka o městě pochází z roku 1322. Od té doby až do 20. století byl Zlín jen malým bezvýznamným městečkem, kde žilo maximálně pár tisíc obyvatel. Velký zlom nastal až po založení obuvnických závodů Tomášem Baťou. Po první světové válce se obuvnický podnik rozvinul natolik, že se do Zlína za prací stěhovali lidé z celé republiky. Tomáš Baťa, který se stal zároveň zlínským starostou, rozhodl, že udělá z malého městečka jedno z nejmodernějších měst v Evropě. Rozhodl se inspirovat americkými velkoměsty a zahradními městy v Anglii. Do Zlína se sjeli ti nejlepší architekti, jako Gočár, Gahura, Karlík, Kotěra a dokonce Le Corbusier. Byl vypracován regulační plán města, podle kterého bylo v následujících desetiletích stavěno. Vedle Baťovy továrny vyrostlo nové centrum města a na okolních svazích vyrostly typické krychlové dělnické domky. Pro všechny administrativní a průmyslové budovy byl použit železobetonový skelet o shodné rozteči nosných sloupů 6,15 x 6,15 metru. Ten byl vyzděn červenými pálenými cihlami, které byly použity i pro stavbu typových krychlových domků pro dělníky. V celém Zlíně začala převládat červená barva.  Vzniklo zde jedinečné a kvalitní funkcionalistické město, tehdy jedno z nejmodernějších  v Evropě. Nad městem v části Kudlov vznikly ve 30. Letech na Baťův popud i filmové ateliéry. Mnoho plánů ale překazila II. Světová válka – např. stavbu dálnice Praha-Zlín, ze které dodnes stojí několik pilířů, stavbu železniční trati Praha-Zlín-Slovensko, a mnoho dalších. Po II. Světové válce byl Zlín přejmenován na Gottwaldov, Baťovy závody znárodněny a přejmenovány na Svit. Dále pokračoval rozvoj závodů i města, stavěla se sídliště, počet  obyvatel během komunismu vzrostl na téměř 90 000. Rostoucí město na sebe nabalilo i mnoho okolních vesnic a do té doby samostatné městečko Malenovice.  Zlín se stal také domovem pro cestovatelskou dvojici Zikmunda a Hanzelku. Hned po revoluci přišly velké změny. Hned v prosinci 1989 navštívil město Tomáš Baťa mladší a při té příležitosti se Gottwaldov opět stal Zlínem. Bohužel brzy na to skončila éra Baťových závodů ve městě. Tradici převzalo jen několik menších firem a většina výroby se přesunula do zahraničí. V roce 2001 byla ve Zlíně založena univerzita Tomáše Bati, která je jednou z nejrychleji rostoucích univerzit.  Na okraji města, ale i v centru, vyrostlo několik velkých nákupních center. Počet obyvatel v posledních dvaceti letech poklesl kvůli odtržení některých městských částí a i kvůli stěhování některých obyvatel za město do okolní přírody. Dnes jich ve Zlíně žije asi 75 000. Zlín dnes stavebně souvisí se sousedním městem Otrokovice, se kterým sdílí i MHD a společnou trolejbusovou síť. Obě města tak dohromady tvoří téměř stotisícovou aglomeraci.


Začněme s prohlídkou města. Většinu lidí do Zlína zavede z Otrokovic buď čtyřproudová frekventovaná silnice nebo s ní souběžná železniční trať. Mezi Otrokovicemi a Zlínem prochází nehostinným prostředím s průmyslovými podniky a velkým nákupním centrem. Po třech kilometrech jízdy konečně vítá motoristy cedule s nápisem ZLÍN. Zde ale ještě nejsme úplně tak ve Zlíně, ale pouze v jeho části Malenovice. První písemná zmínka o nich je z roku 1321 a už o 40 let později byly povýšeny na městečko. To bylo dlouho mnohem důležitějším spádovým centrem, než samotný tehdejší Zlín i sousední Otrokovice. V roce 1949 ale bylo připojeno ke Zlínu a stavebně s ním srostlo. Dnes tu žije asi 7000 obyvatel, takže asi desetina obyvatel Zlína. 

Centrem Malenovic je obdélníkové svažité Jarolímkovo náměstí s parkem uprostřed.  Na dolním okraji náměstí stojí kostel sv. Mikuláše a fara z 19. Století. V parku uprostřed náměstí se tyčí socha sv. Floriána a dřevěný altánek. 

Kostel sv. Mikuláše v části Malenovice

Fara v části Malenovice

Jarolímkovo náměstí v části Malenovice

Největší zajímavost Malenovic najdeme ale na malém kopci nad městečkem. Je to malenovický hrad , ke kterému musí návštěvník vystoupat po dlouhém schodišti nahoru.  Postaven byl v gotickém stylu ve 14. století, později byl přestavěn renesančně a ještě později barokně. Perfektně zachovalý interiér je přístupný pro turisty, je zde i několik různých expozic. 

Hrad Malenovice

Předhradí malenovického hradu

Naproti hradu stojí stará budova hájenky, ve které sídlí muzeum s názvem DŘEVO - PROUTÍ - SLÁMA .

V hájence u malenovického hradu je muzeum DŘEVO - PROUTÍ - SLÁMA

 Na severním okraji Malenovic  se rozprostírá malý rybník. Pokud od něj půjdeme po zelené značce dále do kopce,  narazíme hluboko v lese na malé poutní místo Svatá voda Na Kaménce, kde stojí malá kaplička a pod ní vyvěrá sirnatý pramen. 

Malenovický rybník

Poutní místo Svatá voda Na Kaménce v lese nad zlínskou částí Malenovice

To by bylo z Malenovic zhruba vše. Vraťme se tedy zpět na hlavní silnici Otrokovice – Zlín a pokračujme dále do Zlína. Ta se zde mění na třídu Tomáše Bati, která prochází celým Zlínem a je jeho hlavní komunikační osou. Třída vede kolem dalších průmyslových areálů, skladů a autosalonů snad všech automobilových značek. Po čtyřech kilometrech máme konečně po levé ruce obrovský areál bývalých Baťových obuvnických závodů.  Než se pustíme do průzkumu továrního areálu, bylo by vhodné říct si něco o historii firmy.

Historie firmy Baťa začíná v roce 1894, kdy sourozenci Tomáš, Jan Antonín a Anna Baťovi zakládají první malou továrnu na obuv. Ta se postupně rozvíjela a rozšiřovala. Tomáš Baťa zde uplatňoval zkušenosti, které načerpal při své cestě do Ameriky, zavedl například pásovou výrobu. S nárůstem výroby byl ve 20. letech  vybudován nový velký areál. Nebylo zapomenuto ani na zaměstnance, pro které ve Zlíně vyrostly ubytovny, přes 2000 typových domků, školy od mateřských až po střední, obchodní domy, kino, nemocnice a spousta dalších budov. V této době byl Baťa zároveň i starostou města. Baťův koncern se rozšířil i o výrobu letadel (Moravan), pneumatik (Barum), závod na plastové výrobky Fatra a další. Mnoho dceřiných závodů bylo vybudováno i v zahraničí, např. ve Švýcarsku, Indii, Anglii a dalších. Právě při letu na slavnostní otevření továrny ve Švýcarsku se Tomáš Baťa krátce po startu z letiště v Otrokovicích zřítil ve svém letadle přímo do své otrokovické továrny.  Vedení firmy potom přebral jeho nevlastní bratr Jan Antonín Baťa.  Ten na začátku II. světové války uprchnul do zahraničí a už se nikdy nevrátil. Po válce byla firma znárodněna a přejmenována na Svit. Proti členům vedení firmy byly zahájeny vykonstruované soudní procesy, jeden z nich byl popraven. Firma Svit se měla stát chloubou nového socialistického budování. Tomáš Baťa byl komunistickým režimem označen za kapitalistického tyrana, to měl ukázat i film Botostroj natočený v 50. Letech.  Jeho první promítání ale ve Zlíně skončilo po deseti minutách demolicí kinosálu rozzlobenými diváky. Od té doby se film ve Zlíně raději už nikdy nepromítal. Značka Baťa ale po změně podniku na Svit nezanikla. Byly pod ní dále vyráběny boty v zahraničí opět pod vedením emigranta Jana Antonína Bati. Po revoluci socialistický podnik Svit končí, zároveň tím končí i výroba bot ve Zlíně. Firma Baťa se sídlem v Torontu se v roce 1991 opět vrací do Československa a ve Zlíně si zřizuje sídlo České pobočky. Výrobu bot si ale už zadává v Číně, kde je dokážou vyrobit mnohem levněji.

Pojďme se nyní projít bývalým továrním areálem. Při výstavbě se Baťa nechal inspirovat americkými městy, proto si dnes při procházce místy připadáte jako v nějakém americkém filmu. Skládá se z typických funkcionalistických budov s viditelným železobetonovým skeletem a vyzdívkou z červených cihel. Jednotlivé tovární budovy jsou pravidelně umístěny do sloupců a řad a mají speciální číslování. Například budova č. 15 stojí v první řadě a pátém sloupci. Po zrušení výroby bot se zde v 90. letech se usadilo mnoho malých firem, velká část obrovské továrny ale osiřela. V posledních letech se konečně opuštěný areál začal probouzet k životu. Padla dlouhá ohradní zeď, která továrnu oddělovala od okolí a ta postupně začala splývat s městem a měnit se na jednu z jeho centrálních čtvrtí. Bývalé tovární budovy postupně nachází nové využití. Vznikla zde třeba nemocnice, loftové byty, obchodní dům, pracoviště univerzity, pošta, úřady a mnoho dalších. Na okraji továrny nedávno vyrostla nová budova Baťovy univerzity.

Areál bývalých Baťových obuvnických závodů

Areál bývalých Baťových obuvnických závodů

Areál bývalých Baťových obuvnických závodů

Areál bývalých Baťových obuvnických závodů

 Nejpovedenější je nedávná přestavba dvou továrních budov č. 14 a 15 na Baťův institut. Ten zahrnuje Muzeum jihovýchodní Moravy, Krajskou galerii a muzeum obuvnictví. Pořádají se zde výstavy, přednášky a další akce.

Baťův institut vznikl nedávnou přestavbou dvou továrních budov

Baťův institut vznikl nedávnou přestavbou dvou továrních budov

Jen pár kroků odtud zaujme budova bývalého centrálního skladu obuvi. Byla postavena v letech 1949 – 1955. Ve své době šlo o revoluční objekt pro skladování, kde bylo využito těch nejmodernějších poznatků. Boty zde mohly být dopravovány po silnici, železnici, vodě i vzduchem (na střeše byla plánována přistávací plocha pro vrtulníky). Masivní stavba na půdorysu 80 x 80 metrů má výšku 9 pater. Na první pohled zaujmou vnější železná požární schodiště.  I dnes slouží budova ke skladování, boty ale nahradilo zboží všeho druhu.  

Bývalý centrální sklad obuvi

Bývalý centrální sklad obuvi

Bývalý centrální sklad obuvi

Opravdovým klenotem továrního areálu je ale výšková budova č. 21, takzvaný Baťův mrakodrap. Byl dokončen v roce 1938 jako hlavní administrativní sídlo Baťových závodů. Z dnešního pohledu působí pojmenování 17ti patrové budovy úsměvně, je ale nutno si uvědomit, že v době výstavby šlo o druhou nejvyšší budovu v Evropě. Ta byla na svou dobu vybavena špičkovou technologií. Každé patro mělo svou klimatizaci, o dopravu se staraly čtyři rychlovýtahy a páternoster. Naprosto unikátním výtahem je ale Baťova pracovna, ve které se mohl pohybovat všemi patry a efektivně tak kontrolovat práci úředníků.  Kancelářský výtah má rozměry 6x6 metrů a inženýři se zde museli vypořádat s takovými problémy, jako například umístění umyvadla s teplou i studenou vodou či klimatizace do pojízdného výtahu. Vše se nakonec podařit vyřešilo, bohužel se toho samotný Tomáš Baťa už nedožil. Nedávno byla budova kompletně a pečlivě upravena a našla využití jako krajský a finanční úřad. I přesto ji lze zdarma navštívit a část interiéru si prohlédnout. V přízemí návštěvník najde expozici o budově, může si prohlédnout zachovalou etážovou (pro jedno patro) strojovnu klimatizace a nakouknout do výtahu s baťovou kanceláří. Nikdo by ale neměl vynechat návštěvu střešní terasy, kterou dnes oživuje kavárna. Odtud se nabízí perfektní výhled na celý Zlín a hlavně na bývalou Baťovu továrnu. Pro umocnění zážitku doporučuji nahoru vyjet páternosterem. Další technickou zajímavost můžeme vidět zvenku. Je to speciální koš na umývání vnější strany neotvíravých oken. Ten se mohl pohybovat na lanech nahoru a dolů a současně i vodorovným směrem díky kolejnici, která pod střechou obchází celou budovu.

Baťův mrakodrap

Baťův mrakodrap - detail fasády

Baťův mrakodrap, vpravo je nový parkovací dům

Baťova pracovna ve výtahu uvnitř mrakodrapu

Etážová strojovna klimatizace ze 30. let

Výhled ze střechy mrakodrapu na centrum města

Výhled ze střechy mrakodrapu - vpředu areál bývalé Baťovy továrny,

        vzadu sídliště Jižní svahy

Výhled ze střechy mrakodrapu - vpředu areál Baťovy univerzity, 
vzadu čtvrť Letná a Tlustá hora

Pohled ze střechy mrakodrapu na čtvrť Baťových dělnických domků Letnou

Nyní opusťme bývalou Baťovu továrnu a novým podchodem podejděme třídu Tomáše na její druhou stranu. Právě zde se začalo ve 30. letech formovat nové centrum města. Bohužel nebyly realizovány všechny plány, protože je zhatila II. Světová válka. I tak zde vznikl zajímavý urbanistický celek, jehož centrem je prostorné náměstí Práce. Právě na zdejší rozlehlé travnaté plochy chodily při poledních pauzách polehávat na dekách tisíce zaměstnanců továrny. Dnes zde místo nich polehávají studenti Baťovy univerzity. 

Náměstí Práce s obchodním domem a tržnicí

Zde stojí další dvě velké funkcionalistické dominanty. Tou větší je Hotel Moskva, desetipatrová budova ze 30. let. Tomáš Baťa vyzval dva své nejvěrnější architekty – Gahuru a Karfíka, aby každý navrhnul podle sebe typický hotelový pokoj. Nakonec zvolil Karfíkův luxusnější návrh pokoje s vestavěným nábytkem a koupelnou, hotel byl tedy dostavěn podle něj. To ale vyostřilo vztahy mezi těmito soupeřícími architekty. Celkem bylo v hotelu vybudováno 300 pokojů a střešní terasa s kavárnou. Na budovu hotelu navazuje funkcionalistické kino, které bylo v době výstavby s kapacitou 2000 diváků největším v Československu.

Hotel Moskva a kino

Druhou významnou dominantou náměstí Práce je funkcionalistický osmipatrový obchodní dům od architekta Gahury. Za komunismu se z něj stal obchodní dům Prior a je jím dodnes. Bohužel při tom utrpěl původní vzhled – byla zvětšena okna a fasáda byla obložena vlnitým plechem. Zanedlouho ale tato památka projde rekonstrukcí, kdy opět získá svou původní funkcionalistickou podobu. S obchodním domem sousedí dvoupatrová tržnice z roku 1927, která byla prvním obchodním domem ve Zlíně. Autorem je nejspíše opět Gahura. I dnes jsou zde obchody. 

Obchodní dům a tržnice

Náměstí Práce s obchodním domem, tržnicí a Baťovým mrakodrapem

Z náměstí Práce stoupá až k hornímu okraji města tzv. Gahurův prospekt. Je to jakési úzké svažité parkové náměstí dlouhé 500 metrů. V jeho čele stojí na nejvyšším místě budova památníku Tomáše Bati. Je to kvádrová prosklená budova z roku 1933 a je považována za perlu světového funkcionalismu. Byla postavena rok po tragické smrti Tomáše Bati na jeho počest. Byl zde například model jeho letadla, v němž zahynul. V 50. letech byl památník přestavěn na dům umění a filharmonii. Ta dnes ale sídlí v nové budově, takže se plánuje obnovení původního Baťova památníku. Gahurův prospekt po celé délce z obou stran obklopují budovy internátů. Ty nechal ve svém obvyklém stylu vybudovat Baťa pro ubytování dělníků dojíždějících do obuvnických závodů. Je to 8 čtyřpatrových budov seřazených kolmo ke Gahurově prospektu. 

Gahurův prospekt, nahoře stojí budova památníku Tomáše Bati

Jedna z osmi budov internátů, které Gahurův prospekt obklopují

Ten, kdo půjde z prospektu dále nahoru, octne se najednou na lyžařské sjezdovce obklopené lesy. 

Zlín z lyžařské sjezdovky

My se ale ještě podíváme do jeho nejnižší části, kde byly nedávno postaveny dvě moderní budovy ve tvaru elipsy od zdejší rodačky Evy Jiřičné. První budova slouží jako Janáčkova filharmonie a ve druhé se nachází rektorát a knihovna Baťovy univerzity. Tato moderní budova byla místními přijata s rozpaky. Ač je architektonicky celkem zajímavá, do strohé pravoúhlé koncepce města moc nezapadá. Před budovou stojí socha T.G. Masaryka.

Filharmonie a knihovna Baťovy univerzity od Evy Jiřičné

Filharmonie, knihovna Baťovy univerzity a socha T.G.M.

Janáčkova filharmonie

T. G. Masaryk shlíží od filharmonie na náměstí Práce

Na Gahurův prospekt dole navazuje největší a nejpěknější městský park – Komenského sady. V době mé návštěvy ale prochází celkovou rekonstrukcí a je celý uzavřen. S ním sousedí další velký park – park Svobody. Ten skrývá nejstarší zlínskou památku – zámek. Ten prošel dlouhým vývojem od gotické tvrze až do dnešní podoby. Dnes je uvnitř galerie. 

Centrum Zlína je plné zeleně a travnatých ploch, vstup na ně je povolen

Zlínský zámek

Park Svobody je bývalým zámeckým parkem

Za oběma parky se rozkládá staré centrum Zlína. Dnes už ale moc staré není, protože za baťovské éry bylo celé přestavěno. Jeho základní rozvržení ale pořád připomíná předbaťovský Zlín. Jeho středem je velké náměstí Míru, které je i dnes hlavním náměstím Zlína. Pojďme se podívat na jednotlivé zajímavosti, které se na něm nachází. Nejpěknější budovou je určitě hnědá budova radnice z roku 1923 opět od tehdy ještě mladého architekta Gahury. Nejstarším domem na náměstí je neorenesanční budova záložny z roku 1897, ze které dodnes zůstala jen jeho čelní stěna zakomponovaná do nákupního centra Zlaté jablko. 

Zlínská radnice z roku 1923

Náměstí Míru s radnicí z restaurační terasy

Budova záložny - nejstarší stavba na náměstí

Většina domů kolem náměstí pochází ze 30. Let a je celkem nezajímavá. Najdou se tu ale i moderní stavby. Největší z nich je nákupní centrum Zlaté Jablko z roku 2008, které celkem citlivě zaplnilo dlouholetou proluku v rohu náměstí. Druhou moderní budovou je dům zvaný robot Emil, který architekti šikovně vměstnali do úzké mezery mezi dva domy. A poslední nedávnou realizací je přestavba domu ze 30. let, při které byly na vnější fasádu použity rezivějící plechy. Uprostřed náměstí stojí sochy sv. Floriána a Donáta. Ty jsou na svých místech už od roku 1750, takže jde o nejstarší objekty na náměstí.


Náměstí Míru - OC Zlaté Jablko a budova záložny

Dům zvaný Robot Emil

Socha sv. Floriána, v pozadí moderní přestavba 
domu ze 30. let s použitím rezivějícího plechu

Náměstí Míru

Typická ulice v centru města, které bylo 
celé přestavěno za první republiky

Jen pár kroků odtud u jedné z nejrušnějších křižovatek ve městě stojí kostel sv. Filipa a Jakuba, který sice pochází ze 14. Století, ale dnešní podoba je až ze století 19. 

Kostel sv. Filipa a Jakuba

Pohled hlavní třídou od kostela k mrakodrapu, 
centrum města působí čistě a upraveně

Hned naproti kostelu stojí městské divadlo ze 60. Let. Je to celkem vydařená stavba v bruselském stylu. Původní název je Divadlo pracujících. Mimo něj jsou ve Zlíně ještě tři malá divadla. 

Budova městského divadlaza 60. let v bruselském stylu

Hlavní městská křižovatka před divadlem

Hned za městským divadlem stojí celkem fádní budova, kterou by většina nezasvěcených lidí považovala za současnou stavbu. Ve skutečnosti je to ale klášter za 30. Let. Jen pár kroků výše od kláštera se nachází miniaturní přehrada situovaná přímo doprostřed města. Na její hladině trvale kotví loď s restaurací. 

Městská minipřehrada s lodní restaurací

Odtud už můžeme dohlédnout na další funkcionalistickou dominantu města. Tou je tzv. kolektivní dům. I když byl postaven až po válce, stále je v baťovském stylu. Navrhnul jej architekt Jiří Voženílek s myšlenkou kolektivního bydlení. To bylo snem levicově smýšlejících architektů o společném životě lidí v jednom domě, jehož obyvatelé se společně stravují, společně sportují a společně tráví chvíle odpočinku. Součástí domu tedy byla tělocvična, klubovna, jídelna i školka pro jeho nejmladší obyvatele. Lidé zde prostě měli mít vše, co potřebují k životu, pod jednou střechou. Tato myšlenka se později ukázala být utopií, proto se od podobných projektů ustoupilo. V Československu byly takové domy nakonec postaveny jen dva, další je v Litvínově. Oba domy jsou památkově chráněny. Hned vedle kolektivního domu stojí vila Jana Antonína Bati, která je schovaná v zahradě a sídlí zde dnes Český rozhlas. O vydání vily mají zájem potomci Baťovy rodiny.

Kolektivní dům

Teď se přesuneme do východní části města. Zde stojí další zlínský kostel, tentokrát zasvěcený evangelické církvi. Postaven byl roku 1937 podle architekta Karfíka ve funkcionalistickém stylu. 

Funkcionalistický evangelický kostel

I dnes rostou ve Zlíně architektonicky kvalitní stavby. 
Tahle stojí kousek od evangelického kostela a je z roku 2004.

Ve východní části města také stojí nejvíce Baťových dělnických domků. Těch bylo v celém městě postaveno přes 2000. Vzniklo tak několik velkých čtvrtí, které obklopily město ze všech stran. Jde o čtvrti, Letná, Lazy, Lesní čtvrt, Podvesná, Zálešná I když se při jejich výstavbě počítalo s životností do 30 let s tím, že se pak místo nich postaví další, skoro všechny stojí dodnes a stále slouží k bydlení a dodávají městu jeho charakteristický vzhled a atmosféru. Domky byly co nejjednodušší, stavba jednoho trvala jen dva týdny, přesto působí esteticky a dojem ještě vylepšuje jejich zasazení do malých zahrádek, které je obklopují. Stavělo se několik typů těchto domků. Nejluxusnější variantou byl jednodomek, který měla celá rodina pro sebe. Dále existoval dvojdomek, což byly vlastně dva domky přilepené k sobě o velikosti jednoho. Nejskromnějším bydlením byl byl čtyřdomek. Baťa pečlivě dbal na to, aby byly dělnické čtvrti stále upravené. Platil přísný zákaz stavby plotů, přístavků a kůlen kolem domů, upravenost zahrádek kontrolovala komise. Až během komunismu se projevilo české kutilství a kolem domků svépomocí vyrostly různé přístavky, dílny, garáže a ploty. Všechny čtvrti Baťových domků jsou dnes i přes nelibost některých majitelů chráněny jako památková zóna, ale nebýt toho, typické cihlové fasády by dávno zmizely pod vrstvou polystyrenu a omítkami s křiklavými barvami. 

Kolonie Baťových domků v Lesní čtvrti

Kolonie Baťových domků v Lesní čtvrti, na této fotce je dvojdomek

Kolonie Baťových domků v Lesní čtvrti

Kolonie Baťových domků v Lesní čtvrti

Kolonie Baťových domků v Lesní čtvrti

Zůstaňme ještě ve východní části města. Největší dominantou jsou tady dva tzv. Morýsovy domy z roku 1947. Jsou to jedny z prvních poválečných bytových domů ve Zlíně, u kterých byl stále použit Baťův systém výstavby. Mají 9 pater a ze začátku byly také zamýšleny pro kolektivní styl života. Využívají chodbový systém, tzn., že po celé délce domu vede v každém patře chodba, ze které se po obou stranách vstupuje do bytů. Těch je v každém domě 97. 

Jeden ze dvou Morýsových domů

Ze stejného roku jako Morýsovy domy, jsou i vedlejší sedmipatrové tzv. věžové domy. Ty už jsou tvarově podobné pozdějším panelákům, mají ale pořád z vnějšku viditelné cihelné zdivo.

Jeden z tzv. věžových domů - i do poválečné 
výstavby se promítl baťovský styl

Když už jsem se zmínil o panelácích, je třeba si říci i něco o nich. Od Morýsových domů se přesuneme kousek na sever do čtvrti Podvesná. Zde byla vyhrazena plocha k poválečným experimentům. Hledal se ideální způsob, kterým by se v následujících letech ubírala masová bytová výstavba. Stavba z cihel se ukázala jako pracná a nákladná, proto se začalo experimentovat se železobetonovými panely. V roce 1953 tak vznikl první panelák v Československu. Měl jen přízemí a dvě patra a ještě lidské měřítko. Zajímavé byly hlavně pěkně propracované balkony. Dům byl nedávno sice zateplen, ale původní podoba se z velké části zachovala. Kolem v dalších letech vyrostly další experimentální paneláky.

První panelák v Československu z roku 1953

Baťovy domky ve čtvrti Podvesná

Pokud přejdeme říčku Dřevnici dostaneme se do malé čtvrti Cigánov. Tento celkem malebný shluk malých vesnických domků je jedním z posledních pozůstatků starého Zlína z doby před Baťovou přestavbou. 

Ve čtvrti Cigánov si můžeme připomenout, jak Zlín vypadal před 100 lety

Z Cigánova stačí vyjít prudce stoupající pěšinkou nahoru a hned se nacházíme na největším zlínském sídlišti Jižní svahy. Stojí na kopci, takže je viditelné z celého města a tvoří jeho dominantu. Architektům se sídliště podařilo dobře zakomponovat do krajiny, díky kombinaci červené a šedé barvy sídliště dobře ladí s původní baťovskou architekturou. I při dnešním zateplování se dbá na použití těchto barev. Jelikož je sídliště vidět z celého města, použití rozličných křiklavých barev by bylo pro vzhled Zlína katastrofou. První etapa vyrostla v letech 1972-80 a tvoří ji třináctipatrový půlkruhový panelák, zvaný segment. Kolem něj se shluklo mnoho menších paneláku ve tvaru kostek. Druhá etapa vyrostla až v 80. Letech a není už tak zdařilá, jako ta první. Zde vyrostl také segment, který je napodobeninou toho prvního.

Sídliště Jižní svahy (vzadu) díky červeným a šedým barvám dokonale ladí 
se starší baťovskou výstavbou a je dominantou města.
V popředí je výše popsaný kolektivní dům a kostel sv. Filipa.

Sídliště Jižní svahy - dům zvaný segment

Lidé ze sídliště mají pěkný výhled na město

 V roce 2003 vyrostl na sídlišti nový moderní kostel Panny Marie se střediskem salesiánské mládeže. Tato moderní stavba s věží byla postavena tak, aby vzhledově ladila se sídlištěm i baťovskou architekturou, což se podařilo. 

Kostel Panny Marie na sídlišti Jižní svahy

Výčet zlínských památek by nebyl úplný, kdybych nezmínil vilu Tomáše Bati. Tu si nechal baťa navrhnout v roce 1911 známým architektem Kotěrou. Vybral si pro ni místo přímo pod dnešním sídlištěm Jižní svahy tak, aby měl výhled přímo na svou továrnu, na kterou vila opticky navazovala. Vila stojí uprostřed velké zahrady, dnes je ale od továrny odříznuta rušnou silnicí. Komunisté vilu přebudovali na dům Pionýrů a znehodnotili její interiér a zahradu. Po revoluci byla vila nákladně opravena do původního stavu a dnes je v ní sídlo Nadace Tomáše Bati. Probíhají zde třeba kulturní akce a obchodní jednání. V přilehlé zahradě je několik dřevěných soch.

Vila Tomáše Bati

Tím končí naše procházka po samotném městě. Výčet zajímavostí ale není úplný, protože by vydal na celou knihu. Koho by zajímalo více, uvádím na konci článku odkaz na stránky o zlínské architektuře od dávné historie až po současnost.

Článek ale ještě nekončí. Ještě se podíváme do několika okrajových částí, které byly dříve samostatnými vesnicemi, ale dnes se Zlínem splývají. Jižní okraj Zlína prudce šplhá na kopec zvaný Tlustá hora. Pokud tento kopec překonáme, ať již pěšky nebo použitím MHD, dostaneme se do čtvrti Kudlov, která kdysi byla samostatnou vesnicí. Uprostřed Kudlova stojí malá funkcionalistická kaple z roku 1927 navržena opět architektem Gahurou. Materiál na stavbu věnoval Tomáš Baťa. Je to zajímavá stavba z červených lícových cihel, která v rámci Zlína je trochu opomíjena. 
V okolí kaple se ještě dodnes zachovalo několik skromných ukázek lidové architektury.

Funkcionalistická kaple v části Kudlov

Uprostřed Kudlova přetrvává několik posledních starých vesnických domků

Kousek dále od starého vesnického jádra Kudlova se rozkládá areál zlínských filmových ateliérů. V roce 1935 je Baťa nechal postavit, aby se zde mohly natáčet propagační filmy o jeho továrně a výrobcích. Postupně se ale činnost studií rozšířila na natáčení hlavně animovaných filmů pro děti. Tomuto účelu slouží dodnes, navíc zde sídlí filmová škola. Spolu s Barrandovem jsou to jediná filmová studia v ČR. 

Filmové ateliéry Zlín

Pohled na Zlín od filmových ateliérů

Kousek od ateliérů se rozkládá jedno z nejvýznamnějších míst ve Zlíně – lesní hřbitov. Tento areál o ploše 20 hektarů byl založen uprostřed smíšeného lesa ve 30. Letech podle Gahurova projektu. V podstatě byla vybudována jen vstupní budova a hlavní alej. Hroby jsou nepravidelně rozesety ve členitém lesním terénu, mezi nimi vedou mechem porostlé cestičky. Jsou zde pohřbeny nejvýznamnější zlínské osobnosti. V první řadě Tomáš Baťa, neustále zmiňovaný architekt Gahura a mnoho dalších. 

Lesní hřbitov

Hrob Tomáše Bati na lesním hřbitově

Zákoutí z lesního hřbitova

V nejzapadlejším rohu areálu je i malý židovský hřbitov, který je od okolí oddělen nízkým kovovým plůtkem. Velká část jeho skromných náhrobků je tvořena jen velkými balvany s vyrytými jmény.

Skromné náhrobky na židovském hřbitově

To je z Kudlova vše, takže se můžeme podívat pro změnu na sever od města, kde leží část Štípa. Opět jde o původně samostatnou vesnici, která je také od samotného města oddělena zalesněným kopcem. Centrem Štípy je moderně opravené Mariánské náměstí. Zde stojí významná památka – kostel Narození Panny Marie v barokním stylu z roku 1620. Ten je s přilehlým klášterem významným poutním místem. 

Kostel Narození Panny Marie v části Štípa

Na Mariánském náměstí stojí ještě jeden kostelík. Ten pochází ze středověku, ale později byl barokně upraven. Kolem byl původně starý hřbitov, ze kterého dodnes přetrvalo několik náhrobků.

Pohled na štípské kostely -  starý kostelík a vzadu kostel Narození P. Marie

Zbylé náhrobky ze zrušeného starého hřbitova ve Štípě

 Na současném štípském hřbitově nedaleko odtud stojí kaple a hrobka Seilernů z roku 1905.

Kaple a hrobka Seilernů v části Štípa

Památkou úplně jiného typu je větrný mlýn na kopci nad Štípou. Je to mlýn holandského typu z roku 1860 s kamenným vnějším pláštěm ve tvaru válce. Dochovalo se i vnitřní zařízení a po zavolání na číslo uvedené na dveřích je přístupný. Od mlýna se nabízí pěkný výhled do krajiny. 

Větrný mlýn zvaný "větřák" nad Štípou

Od větřáku je pěkný výhled do krajiny

Na okraji Štípy se nachází zámek Lešná. Ten byl postaven v romantickém stylu v letech 1887-93 na místě staršího zámku, který byl kompletně zbořen. Dnes je zámek přístupný a pořadají se zde prohlídky.

Zámek Lešná ve zlínské Zoo

Zámek Lešná ve zlínské Zoo

Areál zámku doplňuje několik dalších budov, nejstarší z nich je tzv. Tyrolský dům z roku 1823.

Tyrolský dům

Kolem zámku se rozprostírá obrovský krajinářský park. V roce 1923 byla v tomto parku založena Zoologická zahrada. Ta je dnes druhá nejnavštěvovanější v republice. K zámku se lze dostat jen v rámci návštěvy Zoo.

Zlínská Zoo

Zlínská Zoo

Zlínská Zoo

Zlínská Zoo

Zlínská Zoo

Zlínská Zoo

Zlínská Zoo

Zlínská Zoo

Zlínská Zoo

Zlínská Zoo

Japonská zahrada ve zlínské Zoo

Se Štípou těsně sousedí další zlínská část Kostelec. Původně samostatná vesnice se stala součástí Zlína v 70. letech. V 18. Století zde byl objeven sirnatý pramen. V dalším století se zde začaly rozvíjet lázně, které fungují dodnes. Dnes lázně obklopuje golfové hřiště. Kostelec jsem bohužel zatím nenavštívil, proto zde nenajdete žádné foto. To bych ale rád napravil během příštího roku.

Tímto zároveň končím svůj článek o Zlínu. Tohle město rozhodně stojí za návštěvu. Z opravdu historických památek sice nabízí jen malenovický hrad, kostel a zámek, ale zájemcům o moderní architekturu zabere obejití všech moderních památek i několik dní.

Kdo do Zlína zavítá určitě by neměl vynechat prohlídku Baťova mrakodrapu se střešní kavárnou, zámku, Baťova institutu, poutního kostela ve Štípě, hradu v Malenovicích a hlavně zlínské Zoo. Za návštěvu stojí i krásné okolí města s kopci a lesy. Ze Zlína se dá udělat plno jednodenních výletů. Za návštěvu stojí rozhodně lázně v Luhačovicích, hrad Lukov, Pozlovická přehrada a mnoho dalších míst.

Zajímavé odkazy:


1. Odkaz na stránky o zlínské architektuře od nejstarších dob až po současnost

2. Odkaz na vtipně zpracovaný dokument o zlínské moderní architektuře

3. Odkaz na film komunistický film Botostroj

3. Odkaz na oficiální stránky města

4. Odkaz na oficiální stránky zlínské Zoo

5. Odkaz na stránky Baťova institutu

6. Odkaz na  stránky hradu Malenovice

7. Odkaz na oficiální stránky zlínského zámku

8. Odkaz na oficiální stránky Muzea jihovýchovní Moravy ve Zlíně

8. Odkaz na stránku o Zlíně na Wikipedii

9. Odkaz na článek o historii firmy Baťa na Wikipedii





1 komentář:

  1. Každý žáček ve Zlíně ví, že zde sídlí Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín ...

    OdpovědětVymazat