pondělí 18. srpna 2014

Zlín a Otrokovice - část I.


V následujících dvou článcích se podíváme do Otrokovic a Zlína. I když jde o samostatná města s vlastními radnicemi, ve skutečnosti dnes fungují téměř jako město jedno a tvoří dohromady aglomeraci přibližně o 100 000 obyvatelích (Zlín 76 000 a Otrokovice 18 000). Stavebně spolu souvisí a sdílí spolu MHD včetně trolejbusové sítě. Obě města se navzájem pěkně doplňují. Zatímco Zlín je krajským, průmyslovým a univerzitním městem, mnohem menší Otrokovice zase leží na hlavním železničním i silničním tahu a zajišťují tak mírně odstrčenému Zlínu spojení se světem.

V prvním článku začnu Otrokovicemi, protože většina lidí, která směřuje do Zlína, nejdříve projede tudy.

Otrokovice


Město Otrokovice se nachází na jihovýchodní Moravě v bodě, kde se stýkají tři historické kraje – Haná, Valašsko a Slovácko. Leží na řece Moravě. Ihned za západním okrajem města nad řekou Moravou se zvedají první zalesněné vrcholky Chřibů.

První zmínka o Otrokovicích je z roku 1141. Od té doby až do 20. století byly jen obyčejnou hanáckou vesnicí. Velká změna nastala až ve 30. Letech 20. století v souvislosti s rozvojem Baťových obuvnických závodů ve Zlíně, kdy zde byla Baťou postaven velký areál pomocných závodů. Vedle tohoto průmyslového areálu byla vybudována nová čtvrť pro dělníky, tím se počet obyvatel několikanásobně zvýšil. Ve třicátých letech vznikly ještě další dva významné podniky – továrna na pneumatiky Barum ( ze slov Baťa - Rubena - Matador) a továrna na výrobu letadel Moravan. Několik let před válkou byly Otrokovice dokonce přejmenovány na Baťov, po válce se ale původní název vrátil. Během komunismu se znárodněný průmysl dále rozvíjel, v návaznosti na to se rozšiřovalo i město. Probíhala zde rozsáhlá panelová výstavba, která téměř pohltila i původní vesnici Otrokovice. V roce 1960 byla k Otrokovicím připojena vesnice Kvítkovice, a konečně v roce 1964 byly Otrokovice povýšeny na město.

Dnes jsou Otrokovice velkým průmyslovým centrem, rušnou dopravní křižovatkou a přestupním uzlem pro ty, kteří směřují do Zlína. Na první pohled město s mnoha paneláky a továrnami nepůsobí atraktivně a většina lidí tudy jen rychle projede. Ve městě i dnes působí světoznámé podniky Barum – výrobce pneumatik a Zlin Aircraft – výrobce letadel, který zásobuje armády po celém světě.

Po výstupu z vlakového nádraží se návštěvník octne na živém dopravním terminálu, odkud každou chvíli odjíždí kloubové trolejbusy do centra Zlína. Upoutat zde může jen originální fontána sestavená z různých železničních artefaktů.

Otrokovické přednádraží s originální fontánou

Od nádraží je to asi 10 minut chůze do centra města. Tím je náměstí 3. Května. Jde vlastně o bývalou náves původních Otrokovic. Během komunistického rozvoje města byla většina vesnických domů zbořena a na jejich místě vyrostly paneláky a budovy občanské vybavenosti. Náměstí se měnilo i v nedávných letech, kdy zde přibyly nové bytové domy, obchodní dům a dokonce i kostel. Celá plocha náměstí prošla nedávno opravou, přibyla fontána, pěkná květinová výzdoba a vydlážděná plocha pro setkávání lidí. Bohužel střed náměstí stále protíná frekventovaný hlavní silniční tah a místní netrpělivě čekají na dokončení obchvatu města.

Pohled na náměstí s fontánou a kostelíkem sv. Michaela

Náměstí

Na náměstí najdeme i velkou šachovnici s figurkami

Nyní se podívejme na nejzajímavější stavby na tomto náměstí.
Přímo uprostřed náměstí stojí malý kostel svatého Michaela archanděla z roku 1769. Stojí zde ještě od dob, kdy byly Otrokovice malou vesnicí.

Kostel sv. Michaela

Náměstí s kostelem sv. Michaela

Protože malý kostel sv. Michaela městu o 20 000 obyvatelích už nestačil, byl o kousek vedle v roce 1995 postaven nový kostel sv. Vojtěcha, který se stal moderní dominantou města.

Kostel sv. Vojtěcha s farou

Kostel sv. Vojtěcha - vstup

Nejnovější stavbou je zajímavá budova čtyřhvězdičkového hotelu Atrium na půdorysu elipsy s vnitřním dvorem a cihlovou fasádou. Ta byla postavena teprve před pár lety.


Moderní hotel Atrium na půdorysu elipsy

Kousek od náměstí ještě stávala historická tvrz, která byla bohužel zbořena v 60. letech, aby uvolnila místo panelákům.

Nejzajímavější je ale severozápadní část města, které se říká Bahňák. Ta vznikla ve 30. letech v důsledku rozvoje Baťových závodů na výrobu bot v sousedním Zlíně. Jelikož ve Zlíně chyběl větší vodní tok a volný prostor, rozhodl se Baťa, že v Otrokovicích postaví pomocné závody. Pro stavbu bylo vybráno místo vedle řeky Moravy, kde se do té doby nacházely jen bažiny. Aby se zde mohlo stavět, musely být bažiny nejdříve vysušeny. Šlo se na to originálním způsobem, kdy z vedlejšího kopce byla dřevěným korytem na místo stavby splavována zemina, která bažiny zasypala a terén tím byl navýšen a připraven pro stavbu. Nejdříve byl postaven rozsáhlý průmyslový areál v typickém baťovském stylu. Budovy tvořil železobetonový skelet o rozteči sloupů 6,15 x 6,15 metrů, který byl vyplněn cihlovým zdivem. Tento tovární areál se ale stal Tomáši Baťovi osudným. V roce 1932 Tomáš Baťa vzlétl z otrokovického letiště ve svém letadle Junkers F 13, aby mohl ve Švýcarsku otevřít novou pobočku své firmy. Byla ale hustá mlha, pilot měl problémy orientací, a tak Tomáš Baťa tragicky zahynul v letadle, které spadlo právě sem, do jeho vlastní továrny. Na místě dopadu je dnes památník. Dnes v tomto areálu sídlí spousta menších firem a pracuje zde asi 2000 lidí.

Areál pomocných Baťových závodů

Aby měli zaměstnanci pomocných závodů kde bydlet, hned vedle jim nechal Baťa postavit novou obytnou čtvrť. Její střed tvoří velké čtvercové náměstí s parkem. Hlavní dominantou tohoto náměstí se stal společenský dům. Je to rozlehlá třípatrová stavba o půdorysu trojlisté vrtule. Byla opět postavena v typickém baťovském stylu. Dokončena byla v roce 1936. Právě v těchto dnech probíhá její zařazení mezi národní kulturní památky. Uprostřed parkového náměstí před společenským domem stojí socha Tomáše Bati a velká kašna.

Centrální park (náměstí) Bahňáku se společenským domem

Společenský dům - zadní strana

Centrální park (náměstí) v baťovské čtvrti Bahňák

Centrální park (náměstí) v baťovské čtvrti Bahňák

Socha Tomáše Bati v parku

Náměstí bylo  obestavěno polyfunkčními domy s obchody v přízemí a byty v patrech s cihlovými fasádami. Vyrostl zde i obchodní dům, opět v baťovském stylu.

Obchodní dům na náměstí baťovské čtvrti Bahňák

Celé náměstí po obvodu obklopují domy s cihlovými fasádami

Z náměstí se rozbíhá pravoúhlá síť ulic se samotnými domky pro zaměstnance. Ty byly stavěny podle jednoho typového projektu uprostřed malých zahrádek. Celkem zde vyrostlo kolem 250 těchto domků. Opět jsou to typické baťovské krychle z červených cihel. Nezapomnělo se ani na další budovy, jako třeba školky a školy.

Celá čtvrť Bahňák připomíná spíše zahradní městečka v Anglii, kterými se Baťa inspiroval. Je to cenný funkcionalistický urbanistický soubor, který byl prohlášen za památkovou zónu.

Typizované baťovské dělnické domky ve čtvrti Bahňák

Typická ulice na Bahňáku

Ač to tak na první pohled nevypadá, jsou tohle dva domky spojené k sobě

Všechny domky jsou postaveny uprostřed malých zahrad

Typická ulice na Bahňáku

Školní budova na Bahňáku v baťovském stylu

Západní okraj čtvrti Bahňák ohraničuje řeka Morava, která je v tomto úseku součástí Baťova kanálu. Na ní se nachází přístaviště pro vyhlídkové plavby lodí. Podél řeky prochází asfaltová cyklostezka.

Řeka Morava ohraničuje Otrokovice ze západní strany

Otrokovické přístaviště na Moravě

Zelený pás podél Moravy, vlavo se zvedají první kopce pohoří Chřiby

Na severním okraji Bahňáku se nachází jezero Štěrkoviště, které slouží jako přírodní koupaliště.

Jezero Štěrkoviště na severním okraji Bahňáku

Na půli cesty mezi Bahňákem a centrem Otrokovic v jižním sousedství pomocných Baťových závodů kolem Přístavní ulice leží ještě jedna, mnohem menší kolonie baťovských domků.

Kolonie

Za těmito domky na kraji areálu závodů ještě stále můžeme vidět zbytky velkého přístaviště nákladních lodí. Právě zde začínal tzv. Baťův kanál, který odtud vedl v délce 52 km až do Rohatce u Hodonína. Vznikl zčásti úpravou koryta Moravy a zčásti vykopáním umělého kanálu. Sloužil k přepravě nákladu na lodích. Bohužel ale tohle přístaviště bylo v minulosti zrušeno a zasypáno. Jinak byl ale Baťův kanál obnoven a dnes slouží hlavně jako plavební kanál pro turisty.

Tudy se kdysi vplouvalo do velkého přístavu v areálu Baťových závodů

Poslední okrajovou částí Otrokovic směrem ke Zlínu jsou Kvítkovice. Ty byly původně nejjižnější vesnicí na Hané. Během komunistického rozvoje Otrokovic s nimi zcela splynula. Navzdory tomu si však střed Kvítkovic dodnes zachoval vesnický ráz s protáhlou návsí s kostelem sv. Anny v neoklasicistním stylu z roku 1899.

Kostel sv. Annyv mísní části Kvitkovice

V Kvítkovicích se také nachází velmi rušná a šílená křižovatka, jejímž středem projíždí auta, trolejbusy a dokonce i vlaky. Ti, kteří směřují do Zlína, musí právě tady z hlavního tahu Přerov - Břeclav odbočit na vedlejší čtyřproudovou silnici, která je dovede až do centra Zlína...

Zde pokračuj dále do Zlína.


Zajímavé odkazy:

1. Odkaz na oficiální stránky města

2. Odkaz na stránky, které se zabývají historií města

3. Odkaz na stránku o Otrokovicích na Wikipedii

4. Odkaz na stránky o Baťově kanálu



Žádné komentáře:

Okomentovat