9. den
Ráno pěkně odpočinuti začínáme krátkou prohlídkou města Azrou. Až teprve za světla vidíme, že se krajina úplně změnila, všude kolem jsou zalesněné kopce. Město má asi 40 000 obyvatel, ale ve skutečnosti se zdá být menší. Oproti místům, které jsme dosud navštívili, působí město celkem čistě a civilizovaně. Jedinou větší památkou ve městě je velká mešita s hranolovým minaretem a velkým dvorem, do kterého můžeme nakouknout jen přes mříž. Naproti mešity je malá skála s památníkem ve tvaru královské koruny. Na opačnou stranu od mešity je dlážděné obdélníkové náměstí, na kterém však nic zajímavého není. Za ním se leží malinká Medina.
 |
| Azrou - mešita |
 |
| Azrou - nádvoří měšity |
 |
| Azrou - skála s korunou uprostřed města |
 |
| Azrou - mladší dolní část města |
 |
| Azrou - centrum města |
 |
| Azrou - zdejší obyvatel |
My jsme do Azrou přijeli hlavně kvůli okolním cedrovým lesům, kde volně žijí opice. Vůbec ale nevíme, kudy se tam dostat. Navíc potřebujeme najít internetovou kavárnu, abychom si vytiskli letenky z Fesu do Říma. Shodou okolností nás v centru oslovuje místní starší obyvatel, ukazuje nám místnost s internetem, který stojí jen pár korun na hodinu a pak nám zavolá taxíka, který nás zaveze 8 km za město do kopců, které jsou porostlé cedrovými lesy a žijí v nich opice.
Vystupujeme na hliněném plácku uprostřed lesa, kde stojí několik stánků a parkují auta. Jsme v podhůří středního Atlasu. Uprostřed plácku stojí torzo 800 let starého cedru, který byl pojmenován po francouzském kolonizátorovi plukovníkovi Gurardovi.
 |
| Gurardův cedr je 800 let starý |
Všude po okolním lese pobíhají malé opice, které se zde nechají krmit od turistů. Konkrétně jde o druh makak magot, který zde žije v početných tlupách. Procházíme si cedrový les, krmíme a fotíme opice. Je zima a na zemi je místy vidět trocha sněhu. Z tohoto místa vychází turistické stezky ještě výše do kopců.
 |
| Makak magot v cedrovém lese |
 |
| Makak a pes ve vzájemné symbióze |
 |
| Makakové v cedrovém lese |
 |
| Rodina makaků |
 |
| Cedrový les, na zemi jsou už náznaky sněhu |
 |
| Cedrový les |
My bohužel nemáme čas se zde více zdržovat, takže se vydáváme stejnou cestou dolů, ale tentokrát pěšky. I když je to po asfaltce, cesta je zajímavá, protože se před námi otevírají výhledy do údolí s vesnicemi a na protější kopce. Jediný pokus o krátkou odbočku nám překazili dva pastevečtí psi, kteří hlídali stádo ovcí. Cestou do města nám postupně zastavuje několik aut včetně velkého tahače s návěsem s nabídkou na svezení. Pěší turisté s velkými batohy se tu jen tak nevidí.
 |
| Cedrové lesy |
 |
| Cesta zpět do Azrou |
 |
| Cesta zpět do Azrou |
Ve městě si dáváme pozdní oběd, bezmasý tajine s chlebovými plackami, opět velmi dobrý. Po výběru z bankomatu jdeme na autobus do Meknesu. Cesta trvá jen něco přes hodinu. Během ní hledáme v průvodci možnosti ubytování. Zjišťujeme, že v ulici kousek od hlavního náměstí stojí hned vedle sebe několik velmi levných hotelů. Po příjezdu na nádraží v Meknesu procházíme mohutnou vstupní branou do města, prodíráme se rušným tržištěm a jdeme do vyhlídnuté ulice s hotely. Hned ve druhém hotelu s názvem Meknes máme štěstí, dostáváme za 100Kč na noc za jednoho samostatný pokoj, který obsahuje jen tři postele, malý stolek a umyvadlo. Jediné okno vede do vnitřního vykachličkovaného atria na ochoz. Za sprchu se bohužel platí dalších 25 Kč, ženský záchod pro celé patro je jen turecký a pánský jsem nenašel vůbec. Celkově hotel nepůsobí moc přátelsky, i tak jsme ale spokojeni a po krátkém odpočinku jdeme na krátkou procházku po okolí a kupujeme si něco na jídlo. Jdeme brzy spát, protože nás toho další den čeká plno.
10. den
Předposlední den bude hodně nabitý, máme v plánu rychle projít centrum Meknesu, pak jet do města Moulay Idris, prohlédnout si ho a nakonec se několik kilometrů od něj se podívat na ruiny antického města Volubilis. Ráno si dáváme v blízké kavárně mátový čaj a na o kousek dál si kupujeme něco na snídani. Po ní je na řadě rychlá prohlídka města.
Meknes je jedním ze čtyř marockých královských měst, má asi 600 000 obyvatel.
Vznikl díky pevnosti z 8. století. V 10. století osídlil tuto oblast berberský kmen Maknassaa kolem původní pevnosti vyrostlo město.Největší rozvoj město zažilo za vlády sultána Moulaye Ismaila, kdy se z provinčního města stalo velkolepé hlavní město celé říše s dvaceti branami, více než padesáti paláci a přibližně 45 km hradeb. Později význam města poklesl a hlavním městem se stal Rabat.
 |
| Meknes - hlavní brána do města od autobusového nádraží |
Procházku městem zahajujeme na hlavním náměstí Place el-Hedim. Je to velká dlážděná plocha ze dvou stran obklopena hradbami s pěknou zdobenou branou. Na opačné straně náměstí stojí palác Dar Jamai s muzeem.
 |
| Meknes - hlavní náměstí Place el-Hedim |
 |
| Meknes - brána Bab el-mansour na hlavním náměstí |
Kousek odtud je další velké náměstí Place Lalla Aouda, které je ve skutečnosti spíše velkým prostorem mezi dvěma pásy hradeb.
 |
| Meknes - náměstí Place Lalla Aouda |
 |
| Meknes - brána na náměstí Place Lalla Aoud |
Hned za ním stojí jedna z nejvýznamnějších staveb ve měste – mauzoleum Moulaye Ismaila. Bohužel je zrovna zavřeno.
 |
| Meknes - mauzoleum Moulaye Ismaila |
 |
| Meknes - mauzoleum Moulaye Ismaila |
 |
| Meknes - brána u mauzolea |
Hned naproti se pod vydlážděným prostranstvím s otvory do země nachází bývalé sklady potravin, které se často mylně označují jako vězení pro křesťanské otroky. Je to rozlehlý temný sklep s řadami sloupů.
 |
| Meknes - pod zemí jsou velké sklady potravin |
 |
| Meknes - podzemní sklad potravin |
Odtud si jdeme prohlédnout malou čtvrť Dar El-Kbir, kterou tvoří úzké uličky s malými domky, mezi kterými občas vykouknou mohutné zdi původních paláců. Mezi domy máme i možnost podívat se, jak vypadá muslimský hřbitov, dokonce se mám nepozorovaně podařilo proniknout i do přilehlé mešity a poprvé tak vidět mešitu zevnitř. Interiér je zdobný a útulný, uprostřed je malá fontánka, jakou jsme už viděli v našem hostelu v Marrákeši.
 |
| Meknes - interiér malé mešity |
 |
| Meknes - muslimský hřbitov |
Nyní se vracíme zpět k hotelu a vnoříme se do uliček samotné Mediny. Zdejší domy jsou pro změnu žluté. Medina vypadá mnohem klidněji, než v Marrákeši, většina trhů je soustředěna na její severní konec, zbytek Mediny je skoro vylidněný. Uličky lemují jen samé zamčené dveře.
 |
| Meknes - uličky mediny lemují samé dveře |
Největší zajímavost nás čeká po pár minutách chůze. Je to Velká mešita s vysokým minaretem, která je sice samozřejmě nepřístupná, my se ale jdeme podívat za jednotné vstupné do sousední medresy BouInania. Studenti zde bydleli po dvou v maličkých celách s okénky vedoucími do centrálního nádvoří, které je zajímavé svou krásnou výzdobou. Ještě lepší je výstup na střechu, odkud je výhled na sousední mešitu i na střechy Mediny.
 |
| Meknes - Velká mešita |
 |
| Meknes - nádvoří muslimské školy |
 |
| Meknes - výzdoba muslimské školy |
 |
| Meknes - cela pro dva studenty |
 |
| Meknes - Velká mešita ze střechy muslimské školy |
Po prohlídce pokračujeme dle Medinou na její opačný konec k další mešitě a bráně Bab Berdaine, ze které je pěkný pohled na mladší část města a okolní kopce. Tady už začínají typické zaneřáděné souky, které se táhnou zpět podél městských hradeb. Jsou tvořeny trhy všeho druhu včetně trhu s hudebními nástroji nebo blešího trhu. Zde s dáváme svou oblíbenou fazolovou polévku s plackou a vracíme se zpět na hlavní náměstí.
 |
| Meknes - procházka Medinou |
 |
| Meknes - mešita |
 |
| Meknes - brána Bab Berdaine |
 |
| Meknes - brána Bab Berdaine |
 |
| Meknes - pohled od brány na novou část města |
Tam se ještě necháme zlákat návštěvou paláce. Zvenku jej celkem nic neprozrazuje, protože splývá s ostatními budovami. Po vstupu ale obdivujeme bohatě zdobený interiér a expozice různých předmětů, jejichž popiskům v arabštině francouzštině ale nerozumíme. Ani tady uprostřed nechybí dvůr, který tentokrát slouží jako zahrada s palmami, banánovníky a dalšími rostlinami. Mezi nimi se prochází několik koček, jimž všem z nám neznámých důvodů chybí pravé oko. V tomto paláci prohlídku Meknesu končíme. Je zde ale ještě plno dalších míst k vidění.
 |
| Meknes -palác s muzeem |
 |
| Meknes - nádvoří paláce |
 |
| Meknes - banánovník na nádvoří paláce |
My se ale odebíráme na stanoviště taxi a máme v úmyslu se nechat odvézt do městečka Moulay Idris, které je odtud asi 15 kilometrů. Na rozdíl od toho, co psali v průvodci, chtějí taxikáři vysoké částky, jeden z nich však ukáže na protější zastávku, odkud by měl jezdit do našeho cíle příměstský autobus. Asi po čtvrt hodině opravdu přijíždí. I když autobus z venku působí moderním dojmem, cesta v něm se vleče a spíše připomíná jízdu v plně naložené multikáře. Vystupujeme na křižovatce pod městem, které je malebně rozloženo na dvou kopcích nad námi.
 |
| Moulay Idris leží na dvou kopcích |
Do města vede prudce stoupající silnice. Nemáme v plánu zde pobýt dlouho, po schodech vyjdeme na nejvyšší kopec na okraji centra, abychom se pokochali výhledem. Za chvíli ale potkáváme místního pána, který nám říká, že je tu ještě jedno místo s mnohem pěknějším výhledem a že nám ho ukáže. Jdeme s ním kus historickým centrem, cestou vidíme malou mešitu, která má jediný kruhový minaret v Maroku a připomíná spíše vodojem.
 |
| Moulay Idris - jediný kruhový minaret v Maroku |
Centrum města je pěkné, tvoří ho spleť úzkých a strmých uliček. Na rozdíl od velkých měst je tu klid a málo lidí. Vyhlídka, kterou nám pán ukázal, opravdu stojí za to. Z ní pak sestupujeme dolů k mauzoleu Moulaie Idrise. Ten uprchl v 8. Století z Mekky před pronásledovateli, usadil se zde a přivedl zdejší obyvatele k islámu. Mauzoleum se stalo významným poutním místem pro zdejší muslimy. Ti, kteří nemají na cestu do Mekky, tak jezdí alespoň sem. My můžeme jen nakouknout do dvora mauzolea přes červenou pásku, protože nemuslimové zde mají vstup zakázán. Ti měli ještě do nedávna zakázán vstup do celého města. Kousek pod mauzoleem leží pěkné hlavní náměstí, které je díky trhům jedním z mála rušných míst ve městě. Pod náměstím se loučíme s naším „průvodcem“, díky kterému jsme se neplánovaně podívali do centra tohoto pěkného městečka a vůbec nelitujeme.
 |
| Moulay Idris zblízka |
 |
| Moulay Idris - další mešita |
 |
| Moulay Idris - nejpěknější vyhlídka na město |
 |
| Moulay Idris - typická ulička |
 |
| Moulay Idris - i tady je plno pěkných zákoutí |
 |
| Moulay Idris - mauzoleum Moulaie idrise |
 |
| Moulay Idris - hlavní náměstí |
 |
| Tento oblek je v Maroku hodně oblíbený |
I když po nás nic nechce, dáme mu alespoň pár drobných a jdeme zpátky dolů z města směrem k ruinám města Volubilis. Cesta je delší, než jsme původně mysleli a vede po silnici, takže je i dost nudná. Ruiny stojí uprostřed velkého údolí, takže jsou vidět z velké dálky. Město vybudovali Římané ve 40. letech n.l. jako jedno ze svých nejodlehlejších měst své říše. Žilo zde asi 20 000 obyvatel. V 18 století bohužel byla většina města zbořena, aby mohly být kameny použity na stavbu paláců v Meknesu. Dnes jsou ruiny zapsány v seznamu UNESCO.
Přicházíme už docela pozdě, takže máme na prohlídku jen necelou hodinu. Za branou se dlouho zbavujeme otravného průvodce a jdeme si ruiny prohlédnout sami. Hned za vstupem stojí moderní budovy muzea, kde jsou vystaveny nalezené předměty. Pak se ponoříme do bývalých ulic. Bohužel zde nejsou žádné popisky, takže nezbývá, než se orientovat podle mapky v našem průvodci. Nejdříve si prohlížíme několik původních domů s dodnes zachovanými mozaikami, pak jdeme do hlavní vyvýšené části, kde stojí mohutné zříceniny baziliky, kapitolu a fóra. Na sloupech baziliky hnízdí čápi. Kousek dále za hlavní částí stojí celkem zachovalý triumfální oblouk z mramoru.
 |
| Volubilis |
 |
| Volubilis - kapitol |
 |
| Volubilis - kapitol |
 |
| Volubilis - bazilika |
 |
| Volubilis - jedna z mnoha dochovaných mozaiek |
 |
| Volubilis - triumfální oblouk |
Bohužel už nestíháme projít si nejsevernější část, protože strážce právě začal vyhánět píšťalkou poslední návštěvníky. Už se nám nechce jít za tmy zpět do Moulay Idris pěšky, proto si bereme taxíka, který nás zaveze přímo k autobusu. Ten odjíždí za chvíli, takže ani nemusíme čekat. V Meknesu při hledání jídla objevujeme malý obchůdek s medovými plackami, které nám hodně chutnají.
11. den
Poslední den je v plánu přesunout se do Fesu a projít si Medinu. Je nám ale jasné, že jeden den na tak velké a zajímavé město, jako je Fes, nestačí. Navíc se už cítíme celkem unaveně z předchozích nabitých dní a po rušném Marrákeši a Meknesu už nemáme moc chuť na další velké město. Ráno nejdříve zajdeme na mátový čaj a do našeho oblíbeného obchůdku s plackami. Pak se sbalíme a opouštíme hotel směrem k autobusovému nádraží. Autobus odjíždí asi za 20 minut. Fes je od Meknesu vzdálen necelých 100 km. Cesta vede širokým údolím po hlavní silnici. Některé vesnice kolem silnice vypadají nevábně, je v nich nepořádek, ze stánků kolem silnice na nás plazí své fialové jazyky uříznuté kraví hlavy. Hned po výstupu z autobusu ve Fesu si dáváme batohy do úschovny, v nádražní hale si dáváme polévku s plackou a jdeme si vyběhnout na blízký kopec, ze kterého je výhled na celou Medinu. Na kopci stojí pevnost Borj Nord. Je to jedna ze dvou pevností, které stojí na kopcích na každé straně města. My jdeme ještě o kus dál ke zříceninám Marínovských hrobek, odkud je nejpěknější výhled na celou Medinu i na opačnou stranu do údolí s velkým hřbitovem. Bohužel blízké okolí působí hodně nevábně, je tu plno odpadků, několik psích mrtvol a pár jeskyní s bezdomovci.
 |
| Fes - pevnost Borj Nord |
 |
| Fes - pevnost Borj Nord |
 |
| Fes - zbytky Marínovských hrobek |
 |
| Fes - pohled na Medinu |
 |
| Fes - pohled na Medinu |
 |
| Fes - pohled na Medinu |
 |
| Fes - pohled na opačnou stranu do údolí |
 |
| Fes - muslimský hřbitov v údolí |
 |
| Fes - další zbytky Marínovských hrobek |
 |
| Fes - opevnění Mediny |
Začíná se kazit počasí a přichází déšť. Vydáme se tedy na okraj Mediny hledat ubytování. Hned u brány vidíme upoutávku na blízký hotel. Ten sídlí v historickém domě přilepeném k vnitřní straně hradeb. Majitel působí vychytrale a je nám nesympatický, přesto už se nám nic dalšího hledat nechce. Dostáváme niniaturní pokojíček, kam se vešla jen široká postel a malý stolek. Jedno miniaturní okénko vede ven, druhé do pěkné společenské místnosti s ledničkou, sedačkou a televizí. Dokonce je tu i sprcha s teplou vodou a klasický záchod. Venku prší a my už se cítíme unaveni na průzkum obrovské Mediny, takže ležíme a odpočíváme. Majitel nám donesl do pokoje mátový čaj, i když jsme zrovna nechtěli, protože nám bylo jasné, že to nebude zadarmo a poslední peníze jsme chtěli použít na nákup jídla na cestu zpět.
Ven se vydáváme až večer, abychom se zde alespoň trochu porozhlédli, dali si večeři a utratili podsední dirhamy za jídlo na cestu. Jdeme rušnou ulicí, která mírně klesá stále hlouběji do Mediny. Oproti Marákeši to tady působí mnohem civilizovaněji, i když jsou uličky stejně rušné, jsou pěkně dlážděné a čisté, neruší zde žádní motorkáři. Cestou nakupujeme různé jídlo, k večeři si dávám placku plněnou masem a zeleninou. Asi po kilometru ulice ztrácí směr a různě se dělí, takže se otáčíme a jdeme stejnou cestou zpět. Dnes si nemůžeme dovolit se na několik hodin ztratit v uličkách. Cestou zpět objevujeme čajovnu, v ní si za poslední peníze dáváme poslední mátový čaj. Ve vyšším patře čajovny místní mládež usilovně bubnuje, takže je tu celkem rušno, na rozdíl od českých čajoven. Litujeme, že jsme nejeli alespoň na 14 dní, abychom si mohli Fes prohlédout. Z našeho prvního dojmu a i z toho, co víme, měl by být Fes nejzajímavějším městem v celém Maroku a jeho průzkum může zabrat i několik dní.
12. den
Musíme vstávat už před šestou hodinou ráno, protože nás kousek od hotelu bude čekat taxík, který nám předešlý den za celkem vysokou cenu objednal jeho majitel. Feské letiště je od města vzdáleno nejméně 10 kilometrů a navíc hodně prší a je zima. Letiště je malé a moderní. Let se společností Ryanair do Říma rychle uteče. V Římě je mnohem lepší počasí, skoro jasná obloha a i když je už listopad, podzim tady teprve začíná. Z letiště jedeme do centra města k hlavnímu vlakovému nádraží Termini. Jsou asi 4 hodiny odpoledne a my máme v plánu ve městě nějak přečkat bez ubytování až do zítřejšího odjezdu autobusu v jednu hodinu. Od vlakového nádraží se po menší večeři jdeme projít do centra města. To procházíme jen velmi zběžně, na nějaký podrobný průzkum už nemáme dost sil. Před půlnocí se dostáváme až do Vatikánu, kde chvíli sedíme a pak jdeme pomalu zpátky k vlakovému nádraží. Zbytek noci, kdy už je celkem velká zima, až do rána trávíme v Mcdonald’s, jediném podniku, který je otevřen nepřetržitě. Kolem nádraží Termini to v noci působí dost divoce a mnohem nebezpečněji, než v Maroku. McDonald’s musí mít vlastní ochranku, jinak by byl nejspíš brzy zdemolován zdejšími divnými existencemi a černochy. Ráno se v okolí pokoušíme najít nějaký obchod s potravinami, ale marně. První obchod jsme našli až půl kilometru odtud v jedné z bočních uliček. Výběr je ale katastrofální a vše je předražené, takže hledání začíná nanovo. Druhý obchod je na tom s cenami a výběrem jen trochu lépe, takže nakupujeme a jdeme zpět k nádraží Termini na metro, kterým musíme popojet několik zastávek k nádraží dálkových autobusů. Cestování římským metrem je opravdové peklo. Chodby a nástupiště jsou stísněné, lidí tu je ale mnohonásobně více, než třeba v Praze. Dá se tady sotva pohnout. Soupravy metra jsou počmárané, špinavé a nemají šanci pobrat všechny lidi, takže málokdo odjede na první pokus. Naše autobusové nádraží také moc přitažlivě nevypadá, ale jsme rádi, že už jsme tady a nemusíme už nic hledat. Jsme tu sice o několik hodin dříve, ale po zážitcích z nočního McDonaldu a nekonečného hledání obchodu už máme Říma pro dnešek dost. V příštích letech bychom se sem ale chtěli na prodloužený víkend podívat, protože centrum působilo zajímavě. Cesta autobusem Student Agency do Brna byla celkem příjemná a rychle utekla. Do Brna přijíždíme v brzkých ranních hodinách následujícího dne a po malé snídani v pekárně následuje konečně sprcha a pak pořádný dopolední spánek.
Závěr
I když není Maroko zemí úplně mého typu, jsem rád, vůbec návštěvy nelituji. Země je mnohem rozmanitější, než jsem čekal, takže jediné, čeho lituji je to, že jsme měli na poznání této země jen 11 dní. Hlavně pobyt ve velkých městech ale vyžaduje opatrnost a pevné nervy, protože zde turisté musí čelit různým otravným naháněčům, průvodcům, prodejcům a dohazovačům a jejich dokonale promyšleným fintám. Spíše zklamáním byl i dvoudenní organizovaný výlet, po kterém jsme si řekli, že už se nikdy ničeho organizovaného účastnit nebudeme. V tomto případě jsme ale díky němu stihli navštívit více míst a zařadit do programu původně neplánovanou návštěvu Essaouiry. Celkově byla návštěva této země zajímavá a přínosná a rozhodně bych ji doporučil i ostatním.
Žádné komentáře:
Okomentovat