Hodonín

Za historií a architekturou průmyslového, těžařského, přístavního i lázeňského města.

Dnes mám v plánu prohlédnout si město Hodonín. Hodonín je okresní město v Jihomoravském kraji. Leží na řece Moravě 50 km jihovýchodně od Brna těsně u hranice Moravy se Slovenskem. Pouhých 7 kilometrů odtud leží město Skalica. které jsem navštívil minule.
Okolí tvoří rovina dolnomoravského úvalu s lužními a borovicovými lesy. V lesích, které obklopují severní část města je mnoho kilometrů lesních stezek vhodných pro procházky.  Město má dnes přes 25 tisíc obyvatel. Hodonín má dlouhou historii. Břetislavem I. v 11. století zde bylo založeno hradisko. Hrad obnovila a založila při něm město královna Konstancie v roce 1228.  Největší rozvoj město zažilo v 19. století po zavedení železnice. Vzniklo zde mnoho průmyslových podniků (tabačka, cukrovar, elektrárna, atd...) Během komunistického režimu rozvoj města sice pokračoval, ale některé části města byly zničeny bezohlednou panelovou výstavbou. V okolí Hodonína se také asi 100 let těží ropa, dnes je ale těžba na útlumu. Ještě hůře dopadly mnohé průmyslové podniky. Například cukrovar a tabačka zanikly. Význam města tímto upadl, mnoho lidí se odtud raději stěhuje na venkov. Dnes je město známé ještě díky lázním a malé zoologické zahradě.

Do Hodonína jsem zvolil dopravu autobusem z Brna. Autobusvé nádraží se nachází hned vedle vlakového. Každý, kdo čeká na nástupišti na vlak, nemůže na protější straně za tratí přehlédnout staré těžební zařízení. Jde o poutač a zároveň exponát muzea naftového dobývání a geologie. Tam ale z nedostatku času nejdu. Mířím na druhou stranu směrem do centra.

Těžební zařízení v muzeu naftové těžby a geologie

Hned pár kroků od nádraží stojí první architektonický skvost. Je jím budova Galerie výtvarného umění. Budova byla postavena v roce 1913 dle návrhu architekta Antonína Blažka, který zde spojil secesní sloh se zdejšími prvky lidové architektury.

Galerie výtvarného umění

Vstup do budovy je inspirován vstupy 

do rodinných domů a vinných sklepů

 v okolních vesnicích

Naproti galerie v parčíku stojí socha T.G. Masaryka. Ten se totiž v roce 1850 v Hodoníně narodil a s připomínkami na něj se dnes setkám ještě několikrát.

Socha T.G.Masaryka, zdejšího rodáka

Odtud si udělám malou odbočku na rozlehlé náměstí Míru, kde stojí velká prvorepubliková budova školy. Dvě přední nároží podepírají masivní sloupy se sochami v nadživotní velikosti.

Prvorepubliková školní budova na náměstí Míru 

Sochařská výzdoba budovy

Odtud se vracím zpět ke galerii a jdu směrem do centra. To spojuje s nádražím široká hlavní ulice zvaná Národní Třída. Po chvíli si dělám z hlavní ulice další odbočku do vnitrobloku mezi domy, kde stojí barokní kaple. Dnes slouží jako galerie, původně šlo ale o hřbitovní kapli. Park, který ji obklopuje, je totiž bývalým hřbitovem.

Bývalá hřbitovní kaple

Odtud se dostávám na rušnou výpadovku na Břeclav. Zde stojí opravdu krásná budova obchodní akademie postavená v roce 1899. Je v neorenesančním slohu a zdobí ji dvě rohové věže.

Obchodní akademie

Naproti ní je o něco méně zajímavá budova pošty z roku 1928. Svůj účel plní dodnes.

Budova pošty

Pokračuji po této ulici ještě kousek dál směrem k okraji města, až dojdu na místo, kde dříve stál zdejší cukrovar. Ten byl ale v nedávné době zbořen a nahradily ho ošklivé supermarkety s přilehlými parkovišti. Uprostřed této hrůzy stojí poslední připomínka cukrovaru - vysoké silo, které prý dodnes funguje.

Silo - jediný pozůstatek velkého cukrovaru

je jednou z dominant města

Hned naproti přes silnici je park Gabriely Preissové. Jde o bývalý starý židovský hřbitov, který byl v 70. letech skoro celý zlikvidován. Na okraji parku ale dodnes stojí skupinka starých náhrobků a moderní památník.

Starý židovský hřbitov

Starý židovský hřbitov

Kousek odtud byl v roce 1705 vztyčen smírčí kámen, který připomíná, že zde v tomto roce skupina opilců zabila tehdejšího primátora města Jana Veselského. Okolí se proměnilo k nepoznání, ale kámen zde vydržel až dodnes.

Smírčí kámen

Malá kaplička na Velkomoravské ulici je dnes

 poslední připomínkou historie tohoto místa. 

Dnes je obklopena továrnami a benzinkou

Více toho už na této ošklivé ulici není, tak se vrátím zpět na Národní třídu a opět pokračuji směrem k náměstí. Jak se k němu přibližuji, je tato třída stále upravenější a pěknější. Stojí zde mnoho hezkých domů z přelomu 19. a 20. století. Kousek před náměstím z ní odbočuje pěší zóna, do které nakouknu jen na chvíli, protože kromě pěkné úpravy ulice a mnoha obchodů zde nic zajímavého není.

Jeden z pěkných domů na Národní třídě

Domy na Národní třídě z přelomu 19. a 20. století, v pozadí je radnice.

Pěší zóna odbočující z Národní třídy

Už se konečně ocitám na náměstí. Náměstí je to velké, nově opravené, a docela pěkné. nemůže se jmenovat jinak, než T. G. Masaryka. Přímo uprostřed tohoto náměstí stojí barokní kostel sv. Vavřince a vedle něj opět barokní morový sloup.

Kostel sv. Vavřince a morový sloup

Kostel, morový sloup a radnice pěkně pohromadě

Kostel z opačné strany

Nejkrásnější stavbou na náměstí je radnice navržena vídeňským architektem Ernstem von Gotthilfem v letech 1902 - 1904 ve stylu norimberské secese. Městský úřad zde funguje dodnes. Věž radnice je přístupná s průvodcem. Pro lístek jdu do vedlejšího domu, kde sídlí regionální centrum. Tam zakupuji lístek a čekám, až přijde průvodkyně. mezi tím si mohu prohlédnout expozici o historii města, kde jsou i ukázky zdejších krojů. Tato budova byla původně starou radnicí, ale od té doby byla mnohokrát přestavěna. Ve zdi vstupní chodby však dodnes zůstala kamenná deska s nápisem. Za chvíli jdi s mladou průvodkyní na věž, odkud je vidět na celé město i okolí. Ve věži se nachází i zvonkohra.

Secesní radnice je nejkrásnější stavbou na náměstí

Radnice zezadu

Pohled z radniční věže na náměstí

Radnice s kostelem - pohled  od zámečku

Po sestupu z věže si ještě obejdu zbývající zajímavosti na náměstí. Je zde ještě historická fara, několik pěkných domů a moderní hrající fontána.

Fara je jednou z nejstarších budov na náměstí

Severní strana náměstí - mnoho budov po modernizacích ve 20. století 

přišlo o své zdobné fasády

Před radnicí je moderní hrající fontána

I když je v Hodoníně zmínka o Masarykovi na každém kroku, nikde není ani slovo o nějakém jeho rodném domě. Mně se ale tohle místo nakonec vypátrat podařilo.V ulici, vedoucí z náměstí, se nachází základní umělecká škola. Stojí na místě domu, kde se  Masaryk narodil. Připomíná jej pamětní deska a ozdobný vstupní portál.
Šlo o malý přízemní domek, který byl zbořen již za Masarykova života. Ani on si na něj nepamatoval.

Vstupní portál ZUŠ. Právě na tomto místě 

stál Masarykův rodný dům.

Upozorňuje na to i pamětní deska u vchodu.

Kousek odtud stojí druhý hodonínský kostel, který patří evangelíkům. Tento malý kostelík mě ale ničím nezaujal.

Evangelický kostel je nenápadná stavba

Vracím se tedy zpět na náměstí a obejdu radnici. Hned za ní se nachází malé panelové sídliště. To bylo postaveno za komunismu na místě staré zbořené židovské čtvrti. Tato čtvrť stála na ostrově mezi již zasypanými rameny řeky Moravy. Tvořily ji úzké uličky s malými domečky, uprostřed stála synagoga. Ze čtvrti nezůstalo vůbec nic. Jen na místě synagogy mezi paneláky stojí památník s vyobrazením její podoby.

Památník na místě zbořené synagogy

Stará mapa Hodonína - zde je vidět, jak se město změnilo (bohužel k horšímu).

Na ostrově jižně od náměstí jsou viditelné domky židovské čtvrti.

Ta už dnes neexistuje, stejně jako celý ostrov. 

Rameno Moravy mezi náměstím a židovskou čtvrtí bylo totiž zasypáno.

Velká budova na dolním okraji mapy je bývalý hrad,

 který už také neexistuje (viz dále)

Po projití sídlištěm přicházím k malému zámečku. Byl vybudován v r. 1642 jako lovecký zámeček, později zde sídlily různé úřady a dnes se zde nachází Masarykovo muzeum. Zámeček je patrová barokní trojkřídlá budova, kolem ní je miniaturní zámecký park s malým vinohradem. Na nádvoří je Masarykova  busta.

Nádvoří zámečku

Zámeček zezadu

V zámečku nyní sídlí Masarykovo muzeum.

Za zámečkem se nachází i miniaturní vinohrad

Zámecké zákoutí

V Hodoníně byl ale ještě mnohem větší a starší zámek. Stál kousek odtud směrem na jih. Byl to původně hrad, poté byl několikrát přestavován, stal se z něj zámek a v 19. století se stal součástí tabákové továrny. Jak se továrna rozvíjela, postupně zámek pohlcovala a v roce 1914 zanikl zcela. Zbyl jen kamenný erb na továrním nádvoří a staré sklepy. Před pár lety přestala fungovat i tabáková továrna a dnes zde sídlí různé firmy. Vedle stále stojí hospodářské budovy zaniklého zámku.

Tabáková továrna během 19. století postupně pohltila starý zámek

Zde nastal čas opustit město. Od zámečku se podél slepého ramena řeky Moravy vydávám po nové stezce směrem k hlavnímu toku Moravy na zdejší přístaviště. Existuje zde u jakési vodní taxi, které po slepém rameni zajišťuje spojení mezi městem a přístavištěm.

Slepé rameno Moravy vedoucí okrajem města

Stezka vede klidnou okrajovou částí města kolem rodinných domků. Nejednou nad domky zahlédnu něco podivného. Když se na to jdu podívat, zjišťuji, že je to střecha zvláštního domu, který tvarem připomíná čajovou konvici.

Zvláštní dům na kraji města

Zvláštní dům na kraji města z opačné strany

Hned vedle se rozkládá pkný rybník Lavor, obrostlý rákosem.

Rybník Lavor

Rybník Lavor

Odtud stezka vede kolem malého tábořiště a po chvíli končí u Moravy, na které je velký jez s vodní elektrárnou. Na řece nad jezem je hodonínské přístaviště, odkud se pořádají plavby po řece, některé jsou zaměřeny i na určité téma, např. výlet za bobry. Po krátkém zaučení si zde může každý půjčit i motorový člun. Plavba po řece mě láká, ale nemám už dostatek času. Stejně tak vypadá lákavě i procházka po stezce podél řeky. Řeka je zde široká, obklopují ji louky a lužní lesy a protější břeh leží už na Slovensku. Chvíli zde odpočívám a pak vycházím k opačnému konci města.

Jez s vodní elektrárnou na řece Moravě

Řeka Morava nad jezem

Přístaviště na řece, břeh s topoly leží už na Slovensku

Kvůli výskytu krokodýlů je zde koupání zakázáno

Vodní taxi právě odplouvá po slepém ramení

směrem do centra Hodonína

Abych nemusel zase přímo přes něj, obcházím jej po polní cestě a prohlížím si okolní rovinatou krajinu, kde se střídají pole, louky a převážně borovicové lesy. 

Typická krajina kolem Hodonína

Polní cesta mě dovede na opačný okraj města, kde se rozkládá areál lázní s velkým parkem. Lázně za svůj vznik vděčí těžařům ropy, kteří v padesátých letech dvacátého století upozornili na skutečnost, že voda, kterou při těžbě ropy odčerpávají, obsahuje výrazné množství jodu. Po výzkumech zde byly v 70. letech založeny lázně, kde se léčí např. kloubová onemocnění. Nějakou lázeňskou kolonádu nebo prameny jsem však v parku hledal marně. Přesto je lázeňský park příjemným místem k odpočinku. Zdobí jej amfiteátr, fontána, altánky a dřevěné sochy.

Hlavní budova lázní

Lázeňský park s dřevěnou sochařskou výzdobou

Altánek v lázeňském parku

Na tento park plynule navazuje areál nemocnice. Pojmenována byla samozřejmě po T. G. Masarykovi.

Líbí se mí nemocniční budova postavená ve 40. letech ve funkcionalistickém stylu. Před ní je další Masarykovy busta.

Funkcionalistická nemocniční budova a Masarykova busta

Skoro naproti nemocnice se rozprostírá areál městského hřbitova. na první pohled zaujme krásnou novogotickou vstupní branou, za branou stojí velká kaple ve stejném stylu. Zajímavá je i železobetonová obřadní síň asi ze 60. let s věžičkou.

Vstupní brána na hřbitov

Novogotická kaple za vstupem

Neobvyklá obřadní síň ze železobetonu

Podél zdi zvenku obcházím městský hřbitov dozadu až narazím na  další zeď s brankou ve tvaru sedmiramenného svícnu. Je to nový židovský hřbitov. Zajímavá je skutečnost, že byl založen až za války na popud nacistů a byl pro něj vyhrazen zapadlý pozemek na tehdy potupném místě za městským hřbitovem. Protože je hřbitov tak mladý, moc židů se na něm pohřbít nestihlo, takže je z velké části prázdný. V 70. letech zde byly přeneseny některé historické náhrobky ze starého židovského hřbitova. Před deseti lety byl hřbitov celý opraven. 

Moderní branka na židovský hřbitov připomíná sedmiramenný svícen

Pohled na židovský hřbitov. 

Řada náhrobků v popředí pochází ze starého zrušeného hřbitova.

Nový židovský hřbitov je také mou poslední navštívenou památkou v Hodoníně. Teď už zbývá jen dojít na vlakové nádraží a dojet do Přerova.