Procházka po městě v centru Slovácka.
Část 1. Kyjov
Kyjov leží v okrese Hodonín v Jihomoravském kraji na řece Kyjovce. Kolem se rozkládá Kyjovská pahorkatina, na sever od města se táhne pohoří Chřiby.
V první písemné zmínce z roku 1126 se Kyjov připomíná jako trhová ves.
V roce 1844 byly v Kyjově otevřeny lignitové doly a tím začalo budování
průmyslu ve městě. Byla založena například sklárna. Po 2. světové válce pokračoval rozvoj města, bylo postaveno několik sídlišť. V této době Kyjov utrpěl i několik
nevhodných stavebních zásahů.
Dnes má město asi 11500 obyvatel. Je centrem folklóru, koná se zde spousta folklorních akcí. V okolí se pěstuje vinná réva.
Cesta
osobním vlakem z Brna do Kyjova trvá něco přes hodinu. V Kyjově vystupuji
na malém nádraží a zamířím si to rovnou
do centra. Cesta vede jednou z hlavních ulic se stromořadím, po levé
straně míjím velký městský park. Po několika minutách dojdu na náměstí Hrdinů s budovou gymnázia. To bylo
zřízeno Piaristy v 19. Století.
Budova byla postavena v neorenesančním slohu, její součástí je
dokonce kaple sv. Josefa Kalasanského, zvaná také gymnazijní kaple. Ta svou velikostí odpovídá spíše kostelu.
 |
Gymnázium s kaplí sv. Josefa |
 |
Gymnazijní kaple sv. Josefa |
Od
gymnázia pokračuji stále stejným směrem, přejdu křižovatku a za ní již začíná
centrum města. Centrum není příliš velké, jeho středem je rozlehlé Masarykovo
náměstí. Náměstí je pěkné, upravené a překvapuje mne, že je zde na tak malé
město hodně živo. V čele náměstí stojí renesanční radnice s 39 metrů
vysokou věží a sgrafity na fasádě. Byla dokončena v roce 1562. Městský
úřad zde sídlí dodnes, ve sklepě se nachází vinárna s místními víny.
 |
Radnice a Mariánský sloup |
 |
Radnice |
 |
Arkýř na radnici |
 |
Radniční věž a mariánský sloup |
 |
Koně před radnicí |
Hned
vedle radnice se nachází velký kulturní dům. Je to komunistická stavba, která
vzhled náměstí částečně narušila, po nedávné přestavbě ale vypadá už o něco
lépe. Dříve se na tomto místě nacházela židovská čtvrť s úzkými uličkami,
malými domky a synagogou. Za války byli všichni židé deportováni a za komunismu
byla čtvrť kompletně zbořena právě kvůli výstavbě kulturního domu. Představu o vzhledu synagogy si každý může
udělat pomocí památníku vedle kulturního domu. O nic lépe nedopadly ani oba
židovské hřbitovy, které byly za komunismu také zničeny.
 |
Vystoupení kočovného divadla Kyjov před kulturním domem |
 |
Památník za kulturním domem připomíná zbořenou synagogu |
Další
dominantou náměstí je bývalý kapucínský kostel. Kostel s klášterem byl
založen roku 1713. Později byl kostel přeměněn na farní a klášter přestavěn
k jiným účelům. Tento kostel se vzhledem nijak neliší od jiných
kapucínských kostelů, včetně absence věže.
 |
Bývalý kapucínský kostel s klášterem |
 |
Starobylá ulička vedle kapucínského kostela |
Mnoho
domů na náměstí je památkově chráněno, mezi nejzajímavější patří dům, kde je dnes lékárna nebo dům, kde sídlí část městského úřadu. Uprostřed náměstí před radnicí stojí
Mariánský sloup, o kousek dále pak moderní kašna.
 |
Střední část náměstí a radnicí a kapucínským kostelem |
 |
Pohled na náměstí z opačné strany od radnice |
 |
Zadní zužující se část náměstí |
 |
Jeden z historických domů na náměstí, kde dnes sídlí část městského úřadu |
 |
Další zajímavý dům na náměstí |
Od
radnice pokračuji na opačnou stranu náměstí, které se zde postupně zužuje a
přechází v klidnou ulici Palackého. Hned na začátku stojí fara, o kousek
dále pak jedna z nejzajímavějších památek města, kyjovský zámeček. Byl
postaven v 16. století v renesančním slohu. Sgrafita na fasádě ale
pochází až z roku 1911. V roce 2010 byla provedena moderní přístavba.
Dnes se zde nachází vlastivědné muzeum.
Kousek
odtud se rozkládá parková Seifertovo náměstí s funkcionalistickým
husitským kostelem.
 |
Husitský kostel |
Celou severní část města kolem husitského kostela tvoří příjemná a upravená čtvrť s rodinnými domy a vilkami, z nichž některé jsou docela zajímavé.
 |
Jedna z mnohých zajímavých vilek v severní části města |
Nyní se vydávám prozkoumat ještě opačnou stranu centra města jižně od náměstí. Zde je nejvýraznější stavbou
chudobinec Dominika Jurkovského. Velká barokní stavba s věžičkou byla postavena v roce 1739. Dnes zde sídlí základní umělecká škola.
 |
bývalý chudobinec |
Na místě, kde se tato ulice kříží s ulicí Svatobořskou stojí
několik menších domů, které jsou poslední hmotnou upomínkou na zdejší početné
židovské osídlení. Jde o domy židů, které byly postaveny mimo výše zmiňované
ghetto, proto se dodnes dochovaly.
 |
Židovské domy v Jungmannově ulici |
Kousek
odtud opět na Svatobořské ulici se nachází malý rohový přízemní domek
s nápisem Salon Tichý. Jde o dům, kde žil zdejší rodák Miroslav Tichý
(1926-2011). Byl to velký podivín a zdejší nejznámější postavička. Původně
studoval umění a věnoval se malbě. Z politických důvodů ale musel školu
opustit. Někdy v 60. letech s malbou přestal a rezignoval na okolní
svět. Přestal se stříhat a mýt, chodil stále ve stejném zalátaném svetru. Z různých
plechovek, trubek, starých brýlí, vršků od piva a jiných zbytků si konstruoval
fotoaparáty. Tajně jako voyeur fotil hlavně kyjovské dívky v parku a na
koupališti. Svůj fotoaparát měl schovaný pod svetrem a ve vhodnou chvíli svetr
vytáhl a stiskl spoušť, aniž by se díval do hledáčku. Jeho fotografie se
vyznačují velkou nedokonalostí, neostrostí, občas se na fotografii objevila
nějaká moucha, která se dostala mezi čočky. Tichý vytvořil tisíce těchto
fotografií, začátkem 90. let náhle přestal. Jeho fotografií s všiml další
kyjovský rodák, později švýcarský lékař Roman
Buxbaum a rozhodl se, že Tichého proslaví. Jeho fotografie se mu
podařilo dostat na výstavy do celého světa a proslavit jej. Jeho fotografie se
prodávají až za statisíce korun. Sám Tichý však o žádnou popularitu nestál ,
veškerý čas trávil ve svém rozpadajícím se domku s lahví rumu
v křesle a odkázaný na pomoc své sousedky. Jeho fotografie se válely všude
kolem, na dvorku, na zemi, mnohé ohlodaly myši. Zemřel v roce 2011, po
smrti jeho sousedka nechala domek rekonstruovat a zřídila v něm muzeum.
 |
Dům, kde žil fotograf a zdejší podivín Miroslav Tichý,
byl po jeho smrti opraven a bylo zde zřízeno muzeum. |
Hned naproti
tohoto domku je v mezeře mezi domky plechová branka, která dříve vedla na
starý židovský hřbitov. Dnes by po průchodu brankou člověku cestu ukončil násep
silnice.
Asi 200
metrů od tohoto místa se nachází areál nemocnice, která byla vybudována kolem
II. Světové války. Na okraji tohoto areálu dříve stál nový židovský hřbitov
s pěknou smuteční síní. Při rozšiřování nemocnice byl zrušen. Dnes jde
bývalý hřbitov rozeznat pouze podle břečťanu na terénu. Údajně se plánuje
pietní úprava celého hřbitova. Po válce byl na hřbitově odhalen památník
deportovaným židům, ten byl později posunut doprostřed areálu nemocnice.
 |
Památník židům, zavražděným za II. světové války. |
Část 2. Kostelec
Nyní se vydám přes celý Kyjov směrem na sever a podívám se trochu po
okolí. Okolní krajina je hodně zvlněná, jsou zde převážně pole, asi 2 km za
městem začínají rozsáhlé lesy v okolí se pěstuje vinná réva. Již
z dálky je vidět větrný mlýn v Bukovanech. Jde však o novou
stavbu z roku 2004, kterou zde
nechal postavit jeden místní rodák.
 |
Okraj Kyjova, v pozadí větrný mlýn v Bukovanech. |
 |
Krajina mezi Kyjovem a Kostelcem |
Asi po
dvaceti minutách chůze se na kopci objevuje kostel v Kostelci. Kostel sv. Václava byl postaven asi v letech 1030-1050. Velká část kostela je
dodnes z pálených cihel z románského období a jedná se tak o
jednu z nejstarších cihlových u nás. Později byl kostel barokně přestavěn a
rozšířen.
 |
Pohled na Kostelec od Kyjova |
 |
Kostel v Kostelci |
 |
Kostel v Kostelci z opačné strany |
 |
Pro Slovácko typické vinné sklípky pod kostelem |
Pod kostelem se nachází fara, naproti ní bývalý
zámek, původně středověká tvrz. Za komunismu byla stavba bohužel nešetrně
upravena pro potřeby JZD a v tomto poničeném stavu existuje dodnes.
 |
Architektonicky zničený zámek v Kostelci |
V Kostelci se v 18. Století usadili židé,
když byli vyhnáni z Kyjova. Bylo zde vytvořeno malé židovské ghetto
s modlitebnou, jehož domy se přes pozdější přestavby většinou dochovaly. Po architektonické stránce ale moc zajímavé nejsou.
 |
Domky bývalého židovského ghetta |
Nad obcí v polích byl založen židovský hřbitov,
který byl ale už po I. Světové válce opuštěn, místní obyvatelé postupně
rozkradli všechny staré náhrobky a
rozebrali kamennou zeď. Dnes má hřbitov podobu malého lesíka uprostřed polí a
je jednou ze zdejších krajinných dominant. Do lesíka jsem se podíval, ale nic
zajímavého jsem zde nenašel. Nejsou zde žádné úlomky náhrobků a ani jediný
náznak po nějaké kamenné zdi.
 |
Bývalý židovský hřbitov nad Kostelcem |
Rád
bych v průzkumu okolí Kyjova pokračoval, ale už mi na to nezbývá čas.
Z Kostelce se musím vrátit zpět do Kyjova na vlakové nádraží. Zde můj dnešní
výlet končí.
Salon Tichý je soukromý dům, ne muzeum a je pro veřejnost uzavřen.
OdpovědětVymazatRoman Buxbaum není kyjovský rodák ani švýcarský lékař a nikdy nebyl přítel pana Tichého.
Jana Hebnarová