Slovensko - Kúty a Skalica

Procházka po krásném historickém a vinařském městě jen kousek od za našimi hranicemi s krátkou zastávkou v hraniční obci Kúty.

1. část - Kúty

Tentokrát jsem se rozhodl udělat výlet za hranice. Mým cílem bude město Skalica ležící na západním Slovensku jen několik kilometrů od české hranice. Už o půl sedmé ráno vyjíždím z Brna vlakem směr Budapešť a ani ne za hodinu už vystupuji ve stanici Kúty. Nádraží v Kútech je vstupní branou na Slovensko a zároveň je to i významný železniční uzel. Při pohledu na odjezdovou tabuli vidím rovnou čtyři hlavní evropská města - Berlín, Varšavu, Budapešť a Bratislavu. Tomuto významu odpovídá i velikost nádraží. Zdobí jej honosná prvorepubliková budova, se kterou sousedí  stará vodárenská věž.

Nádraží v Kútech

Vodárenská věž zásobovala nádraží vodou

Protože je teprve ráno a na prohlídku Skalice budu mít ještě mnoho času, rozhodl jsem se dát si v Kútech přestávku a trochu se tu porozhlédnout. Podle wikipedie se poprvé píše o obci s názvem "Kuth" v roce 1468. Dnes v Kútech žije přes 4000 lidí a svou velikostí by strčily do kapsy leckteré české maloměsto. Vydávám se z nádraží do centra obce. Cesta vede po ulici s rodinnými domky, která se zdá být nekonečná. Po dvou kilometrech ulice konečně končí u malého parčíku se sousoším Cyrila a Metoděje v nadživotní velikosti.

Sousoší sv. Cyrila a Metoděje

Odtud je to jen pár kroků přímo do středu obce, který je tvořen prostranstvím s mohutným žlutým kostelem z 18. století.

Kostel a socha A. Radlinského

Naproti kostelu stojí stará fara, pamětní deska na ní říká, že zde žil významný kněz A. Radlinský, všestranná osobnost, zabývající se i psaním a vydáváním knih, jazyky, fyzikou, atd. Před kostelem dokonce najdeme jeho sochu a celé prostranství kolem kostela se jmenuje Radlinského náměstí.

Fara

Nedaleko odtud v ulici směrem na Bratislavu stojí ještě menší zvonice z 19. století.

Zvonice

Pokud bych pokračoval po této ulici dále, narazil bych na starý vodní mlýn. Tak daleko se mi ale už nechce, takže zahýbám do ulice směrem na Brno, kde by měl ležet starý židovský hřbitov. Prohledávám zarostlou louku za domem, kde by se měl nacházet, ale místo toho se ocitám na okraji nějakého močálu. Po hřbitově ani stopy. Když už jsem hledání vzdal a chci jít zpátky na nádraží, napadně mě ještě podívat se ke skupince několika stromků mezi domy u silnice. Je zde akorát skládka zahradního odpadu, po chvíli si ale všimnu nějakého kamene ležícího pod zemí. Po odhrnutí vrstvy hlíny se přede mnou objevuje starý náhrobek s hebrejským textem, což svědčí o tom, že jsem našel ono místo. O kus dál ve vysoké trávě leží na zemi další náhrobky a jejich torza. Celkem jich může být i přes dvacet.

Močál za vsí

Po odkrytí trochy hlíny se objevil tento náhrobek

Při cestě ze hřbitova zpět do centra obce míjím ještě malou nenápadnou kapličku, čímž výčet zdejších zajímavostí končí.

Nenápadná kaplička

Na tak rozlehlou obec jich zde zas tolik není. Vydávám se zpět na nádraží opět po nekonečně dlouhé ulici. Bohužel plánovaný vlak do Skalice jsem nestihl a další jede až za hodinu a půl. Tento čas využívám ke svačině a obhlídce nádraží a vodárenské věže. Na blízké autobusové zastávce zkoumám, kam by se odtud daly udělat další výlety.

2. část - Skalica

Skalica je odtud vzdálena asi 25 kilometrů a jezdí sem z Kútů jen malý motorák. Skalica je malé okresní město s 15000 obyvateli ležící asi tři kilometry od české hranice.
 Původně zde bylo jen hradiště, ze kterého se dodnes zachoval kopec Kalvárie a rotunda. Později bylo vedle založeno královské město opevněné hradbami. Město to bývalo významné, o čemž svědčí rozlehlé historické jádro města s mnoha památkami. Narodil se zde uherský král Béla II. Na rozdíl od většiny slovenských měst se Skalici za komunistické éry vyhnuly bezohledné demolice a panelová výstavba v centru města, proto dnes Skalica patří mezi nejkrásnější a nejlépe dochovaná slovenská města. Paradoxně je ale tohle město mezi turisty neprávem opomíjené. Což je vlastně i dobře, protože zde člověk na turisty moc nenáráží a město si tak zachovává příjemnou poklidnou maloměstskou atmosféru. Dnes ja Skalica známa hlavně díky vínu a trdelníkům.

 Asi po čtyřiceti minutách jízdy motorákem vystupuji na malém skalickém nádraží.
Ihned si to namířím na blízký kopeček Kalvárie nad centrem města. Při pohledu na něj je hned znát, že to není jen obyčený kopec, ale že zde bylo ještě před vznikem města středověké hradiště. Kolem kopce je totiž stále patrný příkop a val. V 19. století byla na vrcholu kopce na místě původního jádra hradiště vybudována samotná kalvárie, což je vlastně křížová cesta s malými kapličkami a velkým křížem uprostřed.

Okraj Kalvárie - uprostřed snímku je dobře vidět příkop,

 na kopečku vpravo stálo hradiště

Vrchol kalvárie s křížem

Z Kalvárie se nabízí krásný výhled na protější rotundu, a na téměř celé město s kostelními věžemi. Panorama města doplňují kopečky s vinohrady a starými vinnými sklepy (búdami).

Pohled na centrum města a rotundu z kalvárie

Další pohled z Kalvárie - oba kopce viditelné na obrázku byly dříve spojené

a stálo na nich hradiště. Rotunda je jeho posledním pozůstatkem.

Pohled  směrem k náměstí na skalické kostely

Pod kalvárií se nachází městský hřbitov s malým růžovým kostelíkem a vzadu za ním nový židovský hřbitov. Byl založen v 19. století a je mladším ze dvou židovských hřbitovů ve Skalici.

Pohled z kalvárie na opačnou stranu 

na hřbitovní kostelík

Nový židovský hřbitov

Vracím se zpět na Kalvárii. Přímo pod ní se nachází několik městských ledoven, o kterých budu podrobně psát později. Naproti Kalvárie přes ulici na dalším kopečku stojí nejstarší stavba ve městě - rotunda svatého Juraja. Byla postavena už v 11. století v románském slohu a původně byla součástí již zmíněného hradiště (kopec s kalvárií a kopec s rotundou byl původně v celku, až později byl rozdělen ulicí na dva samostatné kopečky). Po zániku hradiště a vzniku města se rotunda stala součástí městského opevnění a přestala sloužit církevním účelům.

Rotunda

Zbytky městských hradeb, do kterých byla rotunda 

při jejich výstavbě začleněna

Na svahu těsně pod rotundou se nachází starý židovský hřbitov. Tento je mnohem starší a má historické pískovcové náhrobky. Některé se bohužel po mnoha letech postupně rozpadají a nejsou už čitelné. Na rozdíl od Kútů jsou ale oba skalické židovské hřbitovy udržované.

Starý židovský hřbitov

Starý židovský hřbitov podruhé

Hned vedle hřbitova si můžeme všimnout starého kamenného domečku vestavěného do hradební zdi. Ikdyž to tak nevypadá, jde o bývalou synagogu.

Tohle dříve bývalo synagogou

Od rotundy konečně scházím po schodech přes městské hradby do historického centra. Za hradbami procházím spletí úzkých uliček s kamennou dlažbou směrem k náměstí. Uličky v centru lemují většinou malé přízemní domečky a panuje zde klidná a příjemná téměř vesnická atmosféra. Ulice i domky jsou opravené a čisté.

Ulička pod hradbami

Opravené domky v historickém centru 

pod hradbami

Místy se zde člověk cítí jako na vesnici

Zákoutí pod rotundou

Za chvíli už stojím uprostřed náměstí. Zde mne hned zaujme kostelní věž s ochozem a říkám si, že by z ní byl pěkný výhled. Všechny vchody do kostela jsou ale zavřené. Nevzdávám to a jdu naproti do informačního centra zjistit, jestli se opravdu na věž nedá nějak dostat. Tam se dovídám, že každý týden od pátku do neděle se vždy na čtyři hodiny denně otvírá deset nejvýznamějších památek ve městě. Všude je vstup zdarma a v každé památce je navíc průvodce, který návštěvníka provede a udělá výklad. Dostávám mapku města, kde jsou tyto památky vyznačené. Do otevření zbývá několik minut. Namířím si to tedy opět ke kostelu sv. Michala uprostřed náměstí. Jde o mohutnou gotickou trojlodní baziliku s renesanšční věží s ochozem.

Náměstí s kostelem a karnerem sv. Anny

Kostel zezadu

U vchodu do kostela už čeká mladá průvodkyně a vede mě nahoru na věž. Cestou mi ukazuje obrovské kostelní zvony a nahoře na ochozu mi přibližuje jednotlivé zajímavosti města. Z věže je dobrý výhled na celé město a hlavně na trojúhelníkové hlavní náměstí pod ní. Vedle kostela stojící osmiboká stavba je Karner sv, Anny, který zde byl postaven ve 14. století pro uskladnění kostí ze zrušeného hřbitova kolem kostela.

    Pohled z kostelní věže na náměstí. Uprostřed je Kostel sv. Františka 

    Xaverského s přilehlým klášterem. Vlevo stojí radnice, za ní vyčnívá 

    hranatá věž evangelického kostela a vzadu je vidět rotunda.

Pohled na sever - vzadu je klášter Františkánů, kde se pečou slavné trdelníky

Pohled na východ, vzadu za městem je rozsáhlá vinařská oblast 

a za ní vyčnívají vrcholy Bílých Karpat

Pohled jižním směrem na kostel Nejsvětější Trojice 

s přilehlým klášterem.

Karner sv. Anny z kostelní věže

Na náměstí stojí mnoho dalších významných staveb. Nejvíce nápadný je kulturní dům se zelenou střechou. Stavba byla postavena v roce 1905 podle návrhu slavného architekta Dušana Jurkoviče a jeho typický styl je na budově znát na první pohled. Je zde použita kombinace secesního stylu s lidovými a dokonce i japonskými prvky. Ve vestibulu opět čeká slečna průvodkyně a ukazuje mi vnitřní chodby, vyřezávané schodiště, nádvoří a krásný divadelní sál. Všude jsou použity vyřezávané prvky ze dřeva a na fasádě navíc i keramické mozaiky. V prvním patře budovy sídlí Záhorské muzeum, to ale není součástí komentované prohlídky. Ikdyž tato památka patří ve městě k těm nejmladším, zpětně musím říct, že se mi líbila za všech nejvíc.

Kulturní dům

Hlavní sál se dodnes používá ke kulturním účelům

Vyřezávané chodiště do horního patra.

Za velký obraz tehdy starosta odmítl zaplatit,

 protože památky v takovém rozmístění 

odnikud nemohou být takto vidět.

Na oplátku se autor na obraz nepodepsal,

proto nevíme, kdo ho namaloval.

Další navštívenou památkou a zároveň druhým kostelem na hlavním náměstí je Kostel sv. Františka Xaverského s přilehlým klášterem. V klášteře dnes sídlí gymnázium. Kostel je velká stavba se dvěmi věžemi. Protože sloužil během historie i jako skladiště a sýpka, interiér se moc dobře nedochoval. Má ale dobrou akustiku, proto se v něm pořádají koncerty. Součástí prohlídky je i krypta pod kostelem, kde jsou dodnes uloženy kosterní pozůstatky.

Kostel sv. Františka Xaverského

Opět ten samý kostel.

Na náměstí je ještě několik dalších památek - morový sloup, renesanční nová radnice a několik měšťanských domů.

Další pohled na náměstí - vpravo karner sv. Anny, 

vlevo část kláštera (dnes gymnázium), uprostřed morový sloup.

Nová radnice

Jeden z mnoha historických měšťanských domů

Stará studna u náměstí

Nyní už opouštím náměstí a jdu do evangelického kostela. Kostel byl postaven v 17. století, mně ale více zajímá sousední funkcoinalistická věž. Ta byla vedle kostela postavena až v roce 1938 opět podle Dušana Jurkoviče a patří mezi jeho poslední díla.

Evangelický kostel s funkcionalistickou věží

Interiér evangelického kostela

Opět jdu s průvodcem až nahoru. Výhled z této věže už není tak velký, jako z té předchozí. Zevnitř jde vidět, že je celá věž postavena za železobetonu.

Pohled z věže směrem k hlavnímu náměstí a na předtím navštívenou věž

Pohled na opačnou stranu na rotundu a Kalvárii

Pár desítek metrů odtud se nachází klášter Paulínů s kostelem sv. Pavla Poustevníka. I ten je přístupný s průvodkyní, ale uvnitř toho, s výjimkou původních barokních lavic a kazatelny, moc zajímavého není. Jsou zde vystaveny fotografie průběhu rekonstrukce historického centra města.

Kostel sv. Pavla Poustevníka

Kostel se nachází na dlouhé a široké Potočné ulici, jejíž střed slouží zároveň jako park a korzo, je zde několik restaurací. Na této ulici míjím několik pěkných renesančních měšťanských domů.

Staré měšťanské domy na Potočné ulici

Další zajímavý dům na Potočné ulici.

Na druhém konci Potočné ulice stojí kostel Nejsvětější Trojice s přilehlým klášterem. Tento kostel byl původně evangelický. Evangelíci se nejprve spolu s katolíky dělili o kostel na náměstí, pak se ale rozhodli postavit si svůj vlastní. Z náměstí údajně vypustili králíka, který doběhl právě sem, proto kostel vyrostl na tomto místě. Bohužel jim byl později zabaven, takže došlo ke stavbě dalšího kostela, o kterém jsem už psal výše. Jde o barokní kostel s vysokou štíhlou věží. Opět jdu s mladou průvodkyní dovnitř. Zajímavá je boční kaple, ve které byla postavena loretánská kaple (v podstatě je to kostel v kostele, jak můžeme vidět třeba i v Brně).

Kostel Nejsvětější trojice

Jelikož bylo kostelů už moc, další navštívenou památkou je mlýn bratov Pilárikových. Původně zde byl malý vodní mlýn, ten ale za první republiky bratří Pilárikové zbourali a postavili zde velký mlýn na elektrický pohon. Prohlídka vede přes několik pater s veškerým původním zařízením včetně motorů. Mlelo se zde obilí, po válce byl mlýn znárodněn a vedle obilí se zde mlelo i PVC(!). Po každém mletí PVC se muselo mlít 24 hodin obilí jen kvůli vyčištění mlecího zařízení.

Mlýn bratov Pilárikových

Vnitřní vybavení se kompletně dochovalo

Po návštěvě mlýna se vracím na hlavní náměstí. Cestou ještě odbočím do jedné z úzkých uliček, kde se nachází stará radnice, předchůdkyně již zmiňované radnice na náměstí. Zachovala si původní vzhled, ale dnes už slouží k bydlení.

Budova staré radnice

Pár kroků od staré radnice mě ještě zaujala školní budova z 20. století.

Školní budova

Školní budova - detail vstupu

Z hlavního náměstí se se vydávám do opačné části historického jádra města, kde je několik dalších památek. Největší z nich je klášter františkánů s kostelem Panny Marie Sedmibolestné. Klášter byl jedním z nejvýznamnějších center Františkánů na Slovensku. Začal se stavět v polovině 15. století, později byl několikrát přestavován. Kostel si v rychlosti prohlížím s průvodcem, do kláštera už se mi s rostoucí únavou nechce. V klášteře sídlí vinotéka, vyrábí se zde i slavné skalické trdelníky, je zde i obchůdek, kde se dá místní víno i trdelníky koupit. Ze zvědavosti si zde jeden trdelník kupuji a beru si ho domů.

Klášterní kostel P. Marie Sedmibolestné

Klášterní nádvoří - zde v obchůdku lze koupit místní víno a trdelníky

Z klášterního nádvoří si prohlížím nejzachovalejší úsek městských hradeb. Zdejší hradby jsou vysoké, mohutné a jsou zakončeny cimbuřím.

Nejzachovalejší úsek městských hradeb je za klášterem

Při východu z kláštera si na protější straně ulice všímám městského chudobince. je to gotiská stavba sestávající z přízemní budovy a přistavěné kaple a tento rok jí bude přesně 600 let. I po takto dlouhé době stále slouží sociální funkci - sídlí zde Městské centrum sociálních služeb. Tato ulice se jmenuje Královská, protože se zde v roce 1108 narodil uherský král Béla II.

Městský chudobinec

Už se blíží večer, proto se vydávám opět tam, kde jsem začal. Na kopec Kalvárie, odkud dělám několik fotek města za večerního světla. Zároveň jdu na poslední prohlídku do městské ledárny, o které jsem si zmínil již na začátku. Ledárny se používaly pro skladování potravin. Byly to rozsáhlé sklepy, hluboko pod zemí, do kterých se nasypal led, který zde v pevném skupenství vydržel celý rok i přes léto. Část ledáren dnes slouží jako stylová restaurace, další část je přístupná. S průvodcem procházíme sklep, který se skládá z několika chodeb. Na konci celého sklepa se nachází malý otvor, za kterým pokračuje dlouhá chodba kterou kvůli nesdostatku financí zatím nikdo neprozkoumal. Říká se, že vede až do sousedního města Holíč. Ještě se jdu podívat dovnitř rotundy, která byla dopoledne zavřená. Uvnitř toho ale kromě zbytků maleb na zdech moc není.

Městské ledárny

Chodby ledáren jsou asi 25 metrů hluboko pod povrchem terénu

Výlet se pomalu chýlí k závěru. Zbývá mi už jen najít Blahovu búdu, což je vinný sklep a zároveň poslední ze tří zdejších staveb od architekta Jurkoviče (pokud nepočítám několik jím navržených náhrobků na místním hřbitově). Sice se v různých brožurkách z informačního centra o této stavbě píše, ale žádný z průvodců přesně nevěděl, jak se k ní dostat. Jdu tedy z města východním směrem, kde se rozprostírají rozsáhlé plochy vinohradů a mezi nimi vedou cestičky s vinnými sklepy. Při východu z města leží velký park zvaný Hájek, kde stojí dva menší kostely skoro stejného vzhledu. Je to kostel sv. Urbana a kostel sv. Františka Xaverského z 18. století.

Kostel sv. Urbana

Kostel sv. Františka Xaverského

Asi po půlhodině hledání se mi konečně podařilo Blahovu búdu najít. Už na první pohled je zde patrný Jurkovičův styl s vyřezávanými dřevěnými prvky. Bohužel se mi o této stavbě mnoho nepodařilo. Od zdejších vinných sklepů je pěkný výhled na město. Má prohlídka Skalice tímto končí.

Blahova Búda

Poslední pohled na Skalicu od Blahovy Búdy

Vracím se zpět do města a z něj vycházím pěšky na sever směrem k české hranici. Ta je vzdálena asi tři kilometry od města. Je to klidná cesta s výhledy na první kopečky Bílých Karpat, přímo přede mnou jsou pak vidět Chřiby i s Buchlovem.

Pohled z cesty Skalica-Sudoměřice na první kopečky Bílých Karpat

Hned po přechodu hranice se ocitám v poklidné a pěkně vypadající obci Sudoměřice. Původně jsem měl v plánu podívat se do zdejší sklepní uličky s historickými vinnými sklepy a k Baťově kanálu, kde se nachází unikátní technická památka - výklopník, ve kterém se obsahy nákladních železničních vagonů vysypávaly do lodí na Baťově kanálu.

Pohled na Sudoměřice. Státní hranice se nachází těsně

 přes malým domečkem na levé části snímku.

Kvůli nedostatku času a únavě to ale nechávám na jindy a zamířím rovnou na sudoměřické nádražíčko, odkud jedu vlakem do Rohatce a z něj pak do Přerova.