čtvrtek 18. září 2014

Napajedla a okolí



Dnešní výlet směřuje opět do okolí Zlína, konkrétně do malého města Napajedla o 7 400 obyvatelích. Město má pěknou polohu. Leží natěsnané v nejužším místě Moravského úvalu přesně v místě, které se považuje za rozhraní Hornomoravského a Dolnomoravského úvalu.Hned nad západním okrajem města se zvedají první kopce pohoří Chřiby, východní část města zase stoupá do kopců Napajedelské vrchoviny. Napajedla leží a hlavní železniční trati Přerov-Břeclav, na hlavním silničním tahu téhož směru a na řece Moravě, která je v tomto úseku součástí Baťova kanálu. Naštěstí silnice i železnice prochází úplným okrajem  města, takže město samotné je celkem klidné. Na severní část Napajedel hned navazuje město Otrokovice se Zlínem, o kterých jsem psal v nedávném článku.

Většině řidičů, kteří přes Napajedla projíždí po hlavním tahu, se vryje do paměti akorát velká továrna Fatra. Málokdo však tuší, že tohle město nabízí spoustu zajímavostí, jejichž prohlídkou se dá strávit i celý den. Napajedla patří k mým oblíbeným městům, byl jsem tu už několikrát. Vždy pro mě bylo jakousi vstupní branou na mé oblíbené Slovácko. Město je takové příjemně obyčejné a má spíše vesnickou atmosféru, kterou ale sem tam naruší nějaká velkolepá stavba, jakou byste tady nečekali.

Po výstupu z malého vlakového nádraží se hned ocitám na hlavním silničním tahu Přerov-Břeclav. Nejdříve jdu kus podél něj směrem do města. Za chvíli se po mé levé ruce začínají rýsovat první domky z Baťovy dělnické kolonie. Ta je natěsnána mezi silnicí a vyvýšeným tělesem železniční trati. Jsou to typické krychlové domy z červených lícových cihel, podobné těm ve Zlíně a Otrokovicích. Na rozdíl od těchto měst jich bylo v Napajedlích postaveno jen velmi málo. Byly určeny pro zaměstnance sousední továrny Fatra, která byla součástí Baťova impéria. 


Kolonie Baťových domků pro zaměstnance Fatry

Za těmito domy je ve vyvýšeném železničním tělese schovaný malý průjezd, který vede k bývalým napajedelským lázním Slanica. Byl zde nalezen léčivý sirovodíkový pramen a už v 17. století kolem vyrostly lázně. Ve 20. století byl pramen narušen stavbou železnice. Dnes pramen stále vytéká z kohoutku na bývalé lázeňské budově, má 15 stupňů a typickou silnou chuť sirovodíku. V lázeňské budově dnes funguje už jen restaurace. Na svahu hory Maková dříve býval lázeňský park. Dnes už jen malá plocha zaříznutá do svahu s torzy několika laviček připomíná, že zde kdysi býval upravený plácek s hudebním altánkem, lavičkami a výhledem na Napajedla.


Bývalé lázně Slanica


Pramen minerální vody Slanica

Od lázní se vracím zpět přes kolonii Baťových domků na hlavní silnici a pokračuji dále do města. Na levé straně se na úzkém prostoru mezi silnicí a železnicí rozkládá velký areál továrny Fatra. Ta byla založena v roce 1935 na místě starého cukrovaru Tomášem Baťou jako součást jeho průmyslového impéria. Dnes je Fatra pro změnu součástí impéria Andreje Babiše. Po celou dobu existence Fatry se zde vyráběly výrobky z gumy a plastů. Dnes se podnik zaměřuje hlavně na výrobu plastových stavebních materiálů a retro série hraček, k těm se ale vrátím později. Celá továrna je postavena v baťovském stylu, tzn. železobetonový skelet s vyzdívkami z červených lícových cihel a je na ni celkem pěkný pohled. 


Továrna na plastové a gumové výrobky Fatra

Samotné město ale leží až za řekou Moravou, širokým pásem zeleně a hradbou vysokých stromů, které zakrývají i pohled na zdejší osmipatrové paneláky.  


Pohled na město přes řeku Moravu od Fatry

Přecházím tedy dlouhý most přes řeku a už stojím v centru města na hlavní křižovatce. Hned tady už začíná napajedelské náměstí. Spíše než náměstí je to skoro kilometr dlouhá široká ulice, kterou z obou stran lemuje lipová alej. Je obklopeno přízemními nebo jednopatrovými domy, většinou spíše vesnického vzhledu. Mezi nimi se nachází několik zajímavých staveb. Úplně na začátku náměstí u již zmíněné křižovatky stojí už několik století mohutná Hrubá hospoda. Sloužila jako zájezdní hostinec a ještě před padesáti lety byly ve dvoře zbytky stájí pro koně. 


Hrubá hospoda

S Hrubou hospodou sousedí pěkná cukrárna v secesním stylu, stále funkční. Kousek dál stojí v řadě domů atypický úzký dům


Secesní budova cukrárny

Nejužší dům v širokém okolí

Nejzajímavější je ale střední část náměstí, kde stojí celý shluk pěkných staveb. První je budova úřednického domu s erbem nad vchodem, s ním sousedí dlouhá třípatrová budova starého zámku. Ta byla během komunismu tak zmodernizována že by málokdo poznal, že jde o zámek. Naštěstí byla budova nedávnou zrekonstruována a její fasáda byla vzorně opravena do původní podoby, což výrazně prospělo vzhledu celého náměstí. 


Střední část náměstí - vlevo starý zámek, uprostřed spořitelna, vpravo radnice

Se starým zámkem dále sousedí funkcionalistická budova spořitelny s okachličkovanou fasádou a dvěma sochami při vstupu. Postavena byla v roce 1937 podle architekta Lorence. 


Funkcionalistická budova spořitelny

Vedle spořitelny stojí největší chlouba města – novorenesanční radnice z roku 1903 od moravského architekta Dominika Feye. Tato radnice patří k nejkrásnějším u nás. Má perfektně zachovalé interiéry a její věž bývá při slavnostních příležitostech zpřístupněna. Součástí areálu radnice je pěkná ohradní zeď s bránou, hasičská zbrojnice a sokolovna


Radnice 

Radnice zezadu


Do areálu radnice patří i požární zbrojnice a sokolovna

Vchod do radnice

Radnice - hlavní sál

Radnice - vitráž na schodišti

Výhled z radniční věže na faru a kostel

Pohled z radniční věže na náměstí

Přímo naproti radnice na opačné straně náměstí stojí barokní fara za 17. století. Za ní je velká svažitá zahrada, kde se o prázdninách setkává katolická mládež z celého světa.  


Barokní fara a kostel sv Bartoloměje

Fara se zahradou a radnice - pohled od kostela

Hned vedle fary stoupá z náměstí do kopce malý park, na jehož nejvyšším místě na terase stojí kostel sv. Bartoloměje. Ke kostelu se přichází z náměstí po širokém schodišti ozdobeném několika sochami. Kostel byl postaven v roce 1710 tehdejším majitelem napajedelského panství. Původní kostel stával o kousek níže v dnešním parku před schodištěm.


Schodiště ke kostelu, 
původní kostel stál v místě kříže

Kostel sv. Bartoloměje

Od kostela je pěkný výhled

Za kostelem stojí velká  budova bývalého kláštera, který byl postaven v roce 1874. Za komunistů zde sídlilo učiliště a budova byla architektonicky znehodnocena. Až v posledních letech byla opravena a dnes je uvnitř městské muzeum. V klášterní kapli se pořádají koncerty. Muzeum má několik expozic, první se týká historie města, druhá se věnuje zdejší továrně na motory Slavia, další místnímu občanovi, který byl zastřelen v Praze v roce 1968. Nejpěknější je expozice sestávající z gumových hraček, které se vyráběly v 70. a 80 letech ve zdejším podniku Fatra. Hračky tehdy navrhovala Libuše Niklová, nejznámější byl červený nafukovací buvol. Hračky byly zařazeny mezi 100 ikon českého designu. Nedávno začala být ve Fatře vyráběna retro edice těchto hraček. 


Park u kostela s bývalým klášterem v pozadí


Bývalý klášter, dnes městské muzeum

V muzeu je i expozice gumových hraček vyráběných Fatrou

Mezi kostelem a klášterem se krčí nenápadný přízemní domek, který ještě před válkou sloužil jako synagoga a židovská škola. Poblíž kdysi bývaly i židovské lázně mikve. Dnes domek slouží k bydlení a po výměně oken dnes nikdo nepozná původní účel stavby. 


Nenápadný domek u kostela byl dříve synagogou i židovskou školou

Teď se ale vrátím zpět na náměstí před radnici a pokračuji po něm dál. Po pár krocích stojí po levé straně jeden z honosnějších domů na náměstí zvaný obecnice. Ten byl vždy kulturním středem města, sídlila zde knihovna, divadelní spolek, muzeum a další. nedávno se vše přestěhovalo do již zmíněného opraveného kláštera a tento dům je na prodej. 


Dům zvaný obecnice

O dalších 120 metrů dále stojí na stejné straně náměstí pěkná vila ze začátku 20. století. Zde se náměstí zužuje a plynule přechází v  Palackého ulici, kde už není nic zajímavého. 


Náměstí ukončuje tato pěkná vilka

Pokračuji nahoru do nejvyšší části města. Tu tvoří několik úzkých uliček s miniaturními domky. za nimi leží městský hřbitov s kaplí, která připomíná zmenšeninu antického chrámu. 


V horní části města najdeme spleť úzkých uliček s malými domečky

Nad nejvyšší částí města je starý opuštěný kamenolom. Odtud se vyškrábu až na úplný vrchol kopce, který se jmenuje Kalvárie a zdobí jej kamenný kříž. K němu z města vede křížová cesta


Bývalý vápencový kamenolom

Kříže na vrchu Kalvárie

Na Kalvárii vede křížová cesta

Z kalvárie klesám zpět do města k zámku. Nad zámeckým parkem stojí delší malá kolonie Baťových domků. Tyhle jsou ale trochu netypické, mají totiž šikmou střechu a omítnuté fasády. Tyto domy zaujmou spíše jen vážné zájemce o moderní architekturu a Tomáše Baťu. Cestou k zámku ještě projdu přes Havlíčkovy sady, které vytvořil okrašlovací spolek na 100. výročí jeho narození. Uprostřed parku je i jeho pomník.


Baťova kolonie nad zámeckým parkem


Havlíčkovy sady s pomníkem K. H. Borovského

Po chvíli klesání přicházím před bránou do zámeckého parku. Ten bývá ale otevřen jen o víkendech. Procházím bránou k napajedelskému zámku. Aby se odlišil od staršího zámku na náměstí, je nazýván tzv. novým zámkem. Byl postaven v letech 1764-9 podle brněnského architekta F. A. Grimma ve stylu francouzského baroka na půdorysu písmene U. Sídlilo zde postupně několik rodů a v roce 1935 byl zámek prodán Janu Antonínu Baťovi. Ten si z něj udělal reprezentativní sídlo. Za komunistů byl zestátněn, po revoluci patřil podniku Fatra. Až po roce 2000 jej koupila místní podnikatelka s realitami Eva Gajdošík, místními zvána jako "baronka". Zámek byl uvnitř, zpřístupněn, konají se zde různé akce. Eva Gajdošík zde založila Moravský kulinářský institut. Na zámku také sídlí příjemná kavárna. 


Pohled na zámek z parku

"Nový" zámek

Od zámku stoupá rozlehlý svažitý zámecký park s barokní kašnou, jezírkem a sochařskou výzdobou. Majitelka se bohužel rozhodla, že bude park většinu roku zavřený, čímž naštvala většinu obyvatel města, kteří zde celá desetiletí chodili odpočívat a hlavně sloužil jako důležitá zkratka, která usnadňovala život lidem z jižní části města. cesta z domu do centra se jim tak výrazně protáhla.


Zámecký park

S areálem zámku sousedí slavný napajedelský hřebčín. V roce 1865 jej založil hrabě Bedřich ze Stockau z napajedelského zámku. Hřebčín se později dostal na světovou úroveň. Dodnes se zde zachovaly pěkné historické budovy stájí zastíněné velkými kaštany a krytá dřevěná jízdárna uprostřed. Právě u ní je malý hřbitůvek, kde odpočívají zdejší nejslavnější závodní koně. I dnes hřebčín produkuje kvalitní dostihové koně, každý rok se zde narodí asi 60 hříbat. Na zdejší dražby koní se sjíždí chovatelé z celého světa. Pro veřejnost je hřebčín přístupný jen při zvláštních příležitostech. Nad hřebčínem jsou rozlehlé pastviny pro koně, které se nachází v podstatě uprostřed města. 


Hřebčín Napajedla


Hřebčín Napajedla

Hřbitov slavných závodních koní uprostřed hřebčína

Hřebčín Napajedla

Hřebčín napajedla

Kousek od hřebčína stojí budova bývalé neorenesanční školy, kterou dnes využívají technické služby města. 


Budova bývalé školy u hřebčína

Od bývalé školy jdu zpět na náměstí po rušné ulici s názvem Podzámčí. Tu obklopují z obou stran malé přízemní domky, které dříve obývali hlavně řemeslníci. Je tu však jedna výjimka. Tou je Paříkova vila z období první republiky ve stylu funkcionalismu. Bratři Paříkové založili v Napajedlích podnik Slavia, který vyráběl motory a zemědělské stroje. Dnes už firma nefunguje.


Paříkova vila

Vracím se zpět na náměstí před radnici a zahýbám do uličky klesající dolů k řece Moravě. Uprostřed malého parku zde stojí docela pěkná budova kina z 50. let. Na tomto místě o několik set let dříve stála na ostrově uprostřed Moravy napajedelská tvrz. Podle archeologických nálezů existovala už ve 13. století, později zanikla. Neexistuje už ani ostrov, na kterém stála. Vše totiž zničila regulace řeky. Při výstavbě protipovodňových opatření v roce 2004 bylo nalezeno zdivo tvrze a malý sklep. Přibližnou podobu tvrze zobrazuje cedule před kinem.

Kino z 50. let, v jeho blízkosti stávala středověká tvrz

Jen pár kroků od místa bývalé tvrze je dnes malé přístaviště. Slouží hlavně pro výletní plavby po Moravě, která je v tomto úseku součástí Baťova kanálu. O tom jsem podrobněji psal ve svém článku o nedalekých Otrokovicích. Napajedelské přístaviště je příjemné místo. Vedle něj je na vysoké terase nad řekou občerstvení s posezením, kde se zastavují hlavně cyklisté, kteří jedou po asfaltové cyklostezce vedoucí podél řeky. 

Přístaviště na řece Moravě

Podvečer u řeky

Já se také vydávám po cyklostezce, ale pěšky. Mým cílem je přírodní koupaliště Pahrbek, které leží za jižním okrajem města. Je to vlastně mrtvé rameno Moravy, která teče hned vedle. Vedle Pahrbku se rozkládá rekreační středisko s chatkami, minigolfem a dalšími atrakcemi. Voda v koupališti ale zrovna ke koupání moc neláká, hladina je plná tlejících listů a planktonu. 


Přírodní koupaliště Pahrbek

Od Pahrbku se vracím zpět přes město k továrně Fatra a znovu projdu tunýlkem pod tratí k pramenu Slanica. Rozhodl jsem se totiž, že se podívám na kopec Maková nad městem, který je prvním kopcem Chřibů. Od pramene šplhám do prudkého kopce po červené značce bývalým lázeňským parkem, potom lesem. Vrchol kopce Maková je vysoký jen 338 m n. m. a na jeho vrcholu jsou louky. Nabízí se odtud výhled jak  na Napajedla v údolí řeky Moravy, tak i do protějšího údolí s obcí Halenkovice a na další vrcholky Chřibů. Vidět je i město Otrokovice plné továren a začátek Zlína. Zde si dávám zaslouženou pauzu. 


Vrchol Maková

Výhled z Makové

Napajedla z Makové

Pohled na střed napajedel z Makové

Pohled na průmyslové Otrokovice z Makové

Zpět do města se vracím po úzké silnici se serpentinami, míjím další zajímavou prvorepublikovou vilu a opět stojím před továrnou Fatra. První výlet do Napajedel tímto končí.


Funkcionalistická vilka na okraji Napajedel pod Makovou


Procházka do Pohořelic

Asi po dvou týdnech jsem se do Napajedel vypravil znovu. byly zde totiž Svatováclavské slavnosti, což je jedinečná příležitost, jak se dostat do místního hřebčína, radnice a její věž. Po prohlídce hřebčína a radnice (foto a popis výše) mi zbyl ještě půlden času, vyrazil jsem tedy za město. Při minulé návštěvě jsem se podíval na západ na vrch maková, tentokrát tedy vyrážím na opačnou stranu. Od hřebčína vycházím po silničce směrem na Topolnou. Asi po kilometru zahýbám vlevo do osady Prusinky. Zde stojí starý hospodářský dvůr, který dříve patřil napajedelskému zámku. Na zchátralých budovách je vidět, že kdysi musel být dvůr honosný. 



U Prusinek


Starý hospodářský dvůr v Prusinkách

Žlutá značka stoupá nahoru na kopečky Napajedelské pahorkatiny. Po průchodu lesem stojím na holém kopci, na jehož vrcholu je vysoký posed, který využívám jako rozhlednu. Nabízí se odtud výhled na okolní pahorkatinu a na malebně posazenou vesnici Komárov. 


Posed nad Prusinkami

Napajedelská pahorkatina

Pohled na Komárov
Za chvíli přicházím na asfaltku, která klesá do obce Pohořelice. Asi kilometr před obcí se zastavuji v osadě Leopoldov, kterou tvoří jen starý hospodářský dvůr, dva domy a kostel se hřbitovem. Barokní kostel sv. Jiljí byl postaven v roce 1770. 


Samota Leopoldov s kostelem sv. Jiljí

Starý hospodářský dvůr Leopoldov

Za kostelem přecházím malé rozbahněné pole, abych se dostal do malého lesíka, kde stála ve středověku opevněná tvrz. Ještě dnes se dá krásně rozeznat kruhový pahorek s příkopem po obvodu. Všechno je sice zarostlé, ale na pahorku jsou stále vidět různé prohlubně a pozůstatky základů tvrze.


Pozůstatky středověké tvrze - uprostřed příkop, vpravo pahorek, kde stála tvrz

Od Leopoldova klesám až do Pohořelic. První zmínka o nich je z roku 1255 a dnes mají 834 obyvatel. 


Pohořelice mne vítají křížem

Uprostřed vesnice je velký zámecký park, v něm stojí kostel s navazujícím zámkem. Zámek byl postaven ve 2. polovině 17. století a dnes je v něm domov důchodců. Sousední kostel sv. Jana z roku 1739 je barokní. Starý altán v zámeckém parku stojí už od 18. století.


Zámecký park, kostel a zámek v Pohořelicích


Kostel sv. Jana u zámku v Pohořelicích

Od kostela vede pěkná alej k malé novogotické kapličce. Ta už dávno přestala sloužit náboženským účelům, protože se v ní zastřelil místní mladík z nešťastné lásky. Kaple pak byla opuštěna a ještě před pár lety to byla ruina před zřícením. Dnes už je opravena a uvnitř je expozice o historii obce. Tato stavbička na pěkném místě se mi ve výsledku z celých Pohořelic líbila nejvíce.


Alej mezi zámkem a kapličkou v Pohořelicích


Novogotická kaplička v Pohořelicích

To byla poslední zajímavost a nezbývá, než se vydat na zpáteční cestu. Z Pohořelic jdu pěšky do Otrokovic, odkud odjíždím večerním vlakem domů.

Co napsat na závěr? Napajedla jsou jsem navštívil za svůj život už několikrát a každým rokem jsou zase o něco pěknější. Ve městě je spousta zajímavostí, za návštěvu stojí hlavně zámek, hřebčín, muzeum v bývalém klášteře a radnice. U zámku, radnice a hřebčína je ale třeba zjistit, kdy se dá dostat dovnitř. Tyto památky jsou otevřeny jen příležitostně. Nejlepším zážitkem může být plavba po Baťově kanále.


Zajímavé odkazy:


1. Odkaz na oficiální stránky města

2. Odkaz na oficiální stránky nového zámku

3. Odkaz na stránky muzea v Napajedlích

4. Odkaz na stránky Baťova kanálu

5. Odkaz na článek o Napajedlích na Wikipedii

6. Odkaz na stránky rekreačního střediska Pahrbek
7. Odkaz na stránka hřebčína Napajedla


8. Odkaz na stránky obce Pohořelice

9. Odkaz na stránku o Pohořelicích na Wikipedii



20 komentářů:

  1. Rád bych podotkl, že hračky z Fatry jsou z PVC, které má ke gumě hodně daleko, asi jako Napajedla k San Francisku. Ale jinak velmi dobré, až na tu urážku Fatry.

    OdpovědětVymazat
  2. V kamenolomu pod kalvárií se těžil pískovec a ne vápenec.

    PS:Mooc pěkné fotky :- )

    OdpovědětVymazat
  3. Nedá mi to a musím doplnit o informace, které mám z první ruky od dědečka pamětníka, že synagoga v Napajedlích opravdu stála no tom pozemku, jednalo se však o jinou budovu, která byla zbourána. Celá část města pod synagogou až po křižovatku u hostince byla jakési židovské "gheto" (v té části se také stále nachází velmi honosné domy). Židé byli v Napajedlích až do války vážení občané a žili s katolíky v harmonii, dnes zde nezůstal ani jeden. Památkou na ně jsou jen ty domy a židovská jména na památnících obětem válek.

    Jinak moc podařený článek, dověděl jsme se i věci, co jsem jako napajedlan nevěděl + chválím zmínku o nesmyslném uzavření zámeckého parku!

    OdpovědětVymazat
  4. Krásně napsaný a nafocený článek. Obzvlášť mě zaujala ta pasáž o synagoze a předchozí komentář o židovské části města, to si musím někdy pořádně prohlídnout.

    OdpovědětVymazat
  5. NÁDHERA!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  6. Moc pěkné a poučné i pro mě - rodáka :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Nemohu neuvést chybný popis u domu č. 95 - nejedná se o obecnici, ale o bývalou rolnickou záložnu. Dům obecnice je sousední dům směrem k radnici.

    OdpovědětVymazat
  8. Postrádám zde alespon zmínku o Aničce Zelíkové,jejíž tělesné pozůstatky jsou uloženy na místním hřbitově.Ale jinak chválím pěkné zviditelnění městečka.

    OdpovědětVymazat
  9. Dnes jsme se potěšili procházkou po našem bývalém bydlišti.
    Opravdu pěkné.

    OdpovědětVymazat
  10. Jako novinář a fotograf oceňuji zpracování, chybí více detailních fotek ...

    OdpovědětVymazat
  11. Moc pěkná procházka po Napajedlích. Skvělý článek.

    OdpovědětVymazat
  12. Skvělé,není co dodat!

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za článek. V takovém městě bych si představila bydlet. Na fotkách je hodně barevných objektů, to je dobře. Článek si detailně přečtu později a děkuji ☺

    OdpovědětVymazat
  14. Akvělá reportáž a nádherné fotky.

    OdpovědětVymazat
  15. Radnice byla postavena v roce 1905 ne 1903,kostel byl postave v roce 1712 ne 1710 a další drobné chyby,které autorce-cizince odpouštím.

    OdpovědětVymazat
  16. Velké poděkování autorovi za příjemnou a poutavou procházku po mém rodném městě a okolí. Poutavý komentář a nádherné fotografie.

    OdpovědětVymazat
  17. Napajedly jsem projížděla na Štědrý den r. 2017 cestou do Otrokovic. Nadchlo mě vyzdobené a rozsvícené městečko svojí krásou. Hned jsem o tom vyprávěla dětem, za kterými jsem mířila, chtěla bych tam žít...

    OdpovědětVymazat
  18. Pěkné, moc pěkné. Některá místa byla pro mne nová, něco bych možná mohl přidat, tak například starý pivovar - jestli ho už nezbourali - nebo Rajčula, kde se mlátívalo obilí. Před kostelem, pod schody, byl památník amerických letců ze sestřeleného bombardéru, které gestapáci umlátili k smrti. Potom soudruzi nechali pomník zlikvidovat, aby si někdo nemyslel, že i Američané položili životy za svobodu jiných. Pamatuji si jméno šéfa místního Gestapa, jmenoval se Schäfer. Nebo o Havlíčkových sadech - býval tam pomník napajedelského rodáka, prvorepublikového armádního generála Šnejdárka. Nevím, jestli tam ještě stojí. A do sirných lázní ke Kohnům jsme chodívali se strýcem Františkem a tetou Miladou, dostali jsme tam slané tyčinky a sodovku, tak bublinkovou, že ti protáhla nos.

    OdpovědětVymazat
  19. Napajedla mám velmi ráda a mockrát děkuji za nádhernou propagaci tohoto milého městečka a krásného okolí

    OdpovědětVymazat
  20. Město koustek od nás - Zlína. Děkuji za pěknou procházku po něm i okolí, objevila jsem několik míst, kde jsem nebyla a kam se určitě vypravím.

    OdpovědětVymazat