Havířov

Když napíšu, že si dnes udělám výlet do Havířova, vetšina z vás si asi řekne, že jsem se zbláznil. "Co asi tak v té komunistické díře u Ostravy plné smogu, důlních šachet, těžních věží, horníků a cikánů bude dělat"? Ano, přesně tohle se nejspíše vybaví většině Čechů, kteří zde v životě nebyli, po vyřčení názvu tohoto města. Já jsem si ale chtěl udělat na tohle město svůj názor, proto jsem si na něj vyhradil celu podzimní slunečnou sobotu.

Nejdříve stručně o historii města, která je hodně krátká. V 50. letech vláda ČSR dospěla k tomu, že si tvrdě pracující horníci zaslouží lepší a modernější bydlení, než skýtaly staré hornické kolonie z první republiky. Kolem Ostravy se proto začala budovat dvě velká satelitní sídliště pro horníky - Poruba a Havířov. Zatímco Poruba vznikla jako nová ostravská čtvrť, pro Havířov byla vyčleněna plocha asi deset kilometrů na jihovýchod od Ostravy, kde do té doby byly jen louky s pasoucími se kravami a řídká rozptýlená vesnická zástavba. Každá z okolních obcí musela obětovat kousek svého území, aby na něm mohlo následně vyrůst město budoucnosti. Město vzniklo usnesením vlády v roce 1955. Na název města byla vypsána veřejná anketa, ve které se sešly názvy jako Šachtín, Horníkov, Čestprácov, faratín, Všemírov, atd. Z 2350 návrhů byl nakonec vybrán Havířov. Na začátku 50. let začala výstavba města. To se se stále rozšiřovalo a postupně se spojovalo s okolními vesnicemi až do 80. let, kdy dosáhlo dnešní velikosti. S pokračující dobou výstavby se měnil i styl domů. Začalo se socialistickým realismem, pak byly domy čím dál jednodušší a fádnější a skončilo se u obyčejných paneláků. V roce 1986 počet obyvatel dosáhl vrcholu - 92 545 lidí. V 90. letech došlo k zavření většiny dolů na Ostravsku, mnoho lidí, kteří sem původně přišli za prací, o ni přišlo. Protože město bylo stavěno jako obytné, není zde mnoho průmyslu a továren, kde by toto lidé mohli najít novou práci. Proto počet obyvatel Havířova postupně klesá. Dnes zde žije asi 78 000 lidí, což je zhruba stejně jako třeba v Pardubicích nebo ve Zlíně. Město se s úbytkem lidí nechce smířit, proto se na místě zbořeného dolu Dukla buduje velká průmyslová zóna, kde by mělo vniknout mnoho pracovních míst.

Patrový City Elefant z Ostravy - Svinova zastavuje na havířovském hlavním nádraží. To je samo o sobě zajímavé, zároveň je to nyní mediálně nejslavnější budova ve městě. Byla postavena v roce 1964-69 podle návrhu architekta Josefa Hrejsemnou. V této době původní malé nádražíčko nedostačovalo, bylo tedy rozhodnuto o postavení nové budovy, která bude dostatečně reprezentativním vstupem do moderního socialistického města. Díky uvolněným 60. létům se začali čeští architekti více inspirovat západem, díky tomu vznikl tzv. bruselský styl. Právě havířovské nádraží je jeho ukázkovým reprezentantem. Čelní stěna obrovské nádražní haly je celá prosklená, aby dovnitř proudilo co nejvíce světla. Vnitřnímu prostoru vévodí velké schodiště na terasu v patře, prolamovaný strop a hlavně velká skleněná mozaika letící holubice od slavného sklářského výtvarníka Matěje Kopeckého. Dnes je celé nádraží sešlé, špinavé a odpudivé, což je výsledek dlouholeté údržby Českých drah. Bohužel se v posledních letech objevily plány na demolici nádraží a postavení mnohem menšího terminálu. Mnoho známých architektů se postavilo za zachování této stavby, ale odmítnutím ministerstva kultury vyhlásit budovu památkou, byl osud nádraží nejspíš zpečetěn. A tak lidská hloupost a neznalost nejspíš opět zvítězí nad opravdovými hodnotami. Jednou přijde doba, kdy tuto budovu většina ocení, to už ale bude havířovské nádraží pozdě.

Nádražní hala v bruselském stylu

Interiér nádražní haly

Unikátní skleněná mozaika v nádražní hale

Než se vydám do centra Havířova, ještě si udělám krátkou odbočku na opačnou stranu za koleje. Za nimi se rozkládá fyzicky nejstarší část města (pokud nepočítám přidružené vesnice) Šumbark. Výstavba sídliště vedle původní stejnojmenné vesničky začala v roce 1947. Tehdy měly bytové domy ještě strohý kasárenský vzhled bez jakýchkoliv výtvarných projevů. V době výstavby Šumbarku ještě žádný Havířov neexistoval, celé tohle území patřilo pod sousední Šenov. Až během výstavby Havířova byl Šumbark od Šenova odtržen a připojen k Havířovu. V centru tohoto sídliště je symetrické Masarykovo náměstí, které bylo nedávno moderně opraveno. Jinak Šumbark nenabízí vůbec nic zajímavého, naopak je dnes plný cikánů a heren.takže se brzy vracím zpět před vlakové nádraží.

Masarykovo náměstí je centrem nejstarší čtvrti Šumbark

Vracím se tedy zpět před nádraží.Tady začíná čtyřproudová silnice, která mě zavede do města.  Po pár minutách chůze po ní stojí vpravo uprostřed parčíku malý renesanční zámek. Ten byl postaven v 17. století na místě staré tvrze. Po opravě v 90. letech slouží jako hotel, obřadní síň a restaurace. Hned na protější levé straně silnice stojí na malém hřbitůvku empírový kostelík sv. Anny, který byl dále upraven během komunismu.

Zámek

Kostel sv. Anny

Po dalších několika minutách už začíná zástavba města. Čtyřproudová silnice se mění v reprezentativní městský bulvár s výstižným názvem Hlavní třída, která je páteří celého města. Středem ulice vede travnatý pás, což nejspíše svědčí o tom, že se zde počítalo s tramvajovou tratí. Ta nikdy nebyla realizována, takže kolejí je zde nakonec bohatá květinová výzdoba. Jít po tomto bulváru dále do města je takovou procházkou historií komunistické architektury. Čím déle člověk touto ulicí jde, tím více se posouvá z minulosti směrem k současnosti.  Právě se nacházím na jejím začátku v první a nejzajímavější etapě z 50. let. Hlavní třídu zde z obou stran symetricky ohraničují velkolepě pojaté obytné domy s obchody v přízemí. Za nimi byly vybudovány klidné zelené a navzájem propojené vnitrobloky, aby měli pracující kde odpočívat a děti si kde hrát. Tuto nejpěknější část města navíc ohraničuje z jedné strany lesopark Stromovka a z druhé strany pěkné údolí s meandry řeky Lučiny.

Hlavní třída

Hlavní třída

 Havířov neměl být jen obyčejným sídlištěm, ale plně funkčním městem. Proto bytové domy doplnily také školy od mateřských až po střední, obchody, restaurace, sportoviště a další. Prostředí ve městě zkrášlila umělacká díla - sochy a kašny. Komunističtí architekti se chtěli vyhnout předválečnému "buržoaznímu" stylu, proto se inspirovali až v české renesanci. Na domech se tak objevily průchody, podloubí, sochy, štíty a sgrafita. Jen biblické postavy zde nahradili šťastně se tvářící horníci, budovatelé, pionýři nebo rudoarmějci. Svým způsobem byla tato architektura krokem zpět, pokud ji porovnáme například s moderně působícím funkcionalistickým Zlínem, který byl postaven Baťou o třicet let dříve.

Bytové domy ve stylu socialistického realismu

Bytový dům ve stylu socialistického realismu

Polyfunkční dům Lučina ve stylu socialistického realismu

Střední škola ve stylu socialistického realismu

Obytný blok ve stylu socialistického realismu

Stejnému stylu neunikly ani školky

ll

Dům ve stylu socialistického realismu

Jeden z mnoha průchodů mezi vnitrobloky

Budovatelské sgrafito

Detail výzdoby domů

Detail výzdoby domů

Výzdoba vchodu do bytového domu

 Jdu dále po Hlavní třídě, v jednom místě jsou dlouhé obytné bloky po obou stranách přerušeny, aby zde bylo místo pro občanskou vybavenost. Po levé straně stojí kulturní dům Petra Bezruče, po pravé straně velká budova magistrátu.

Kulturní dům P. Bezruče

Budova magistrátu

Za nimi se Hlavní třída znovu zanořuje mezi podlouhlé obytné bloky a po pár minutách míjí největší perlu zdejší havířovské architektury - kulturní dům Radost. Byl postaven v 50 letech a obsahoval kino a taneční sál. Provoz byl symbolicky zahájen promítáním filmu Rudá záře nad Kladnem. Poslední film zde byl puštěn v roce 1993. Pak se budova přeměnila v kasino, které městu neplatilo nájem. Ze zchátralé budovy se jej podařilo vystěhovat až o několik let později. Budova byla prohlášena kulturní památkou a nedávno opravena. Slouží jako kulturní dům, galerie a restaurace. Jen havířovské kino už promítá jinde. Budova návštěvníka vítá třemi vstupními oblouky, nad nimi jsou vitrážová okna a nahoře budovu zakončuje členitý štít. Na fasádách samozřejmě nechybí sgrafita. Průchod v přilehlém domě mě zavádí do zeleného vnirobloku, kde kulturní dům doplňuje dobová kašna.

Kulturní dům Radost

Kulturní dům Radost - pohled zezadu

Park za kulturním domem

 Vracím se zpět na hlavní třídu, která mě posouvá směrem k 60. létům. Domy jsou čím dál jednodušší, mění se i styl jejich výzdoby.

Hlavní třída

Obytný dům ve stylu socialistického realismu

Výzdoba bytového domu

 Najednou se kolem Hlavní třídy otevírá obrovský prostor. Právě jsem došel do samotného centra města na náměstí Republiky. To je zároveň i pomyslnou hranicí, kde domy postavené ve stylu sorela střídají jednodušší domy ze 60. let s plochými střechami. Oproti mladším panelákům jsou to ale pořád celkem pěkné budovy. I na nich se ještě místy objevuje výzdoba, ale moderní.
Zajímavá je rohová zaoblená budova, kde sídlila známá cukrárna Labužník, což prozrazuje i ozdobný dobový neonový nápis na budově. Podobné neonové nápisy s charakteristickým roztahaným písmem v bruselském stylu zdobily od 60. let celé město. Většina jich stále existuje.
Zástavbu náměstí doplnil v roce 1969 velký obchodní dům Budoucnost
, který byl nedávno moderně opraven. A protože dnes je Havířov spíše městem minulosti, než budoucnosti, jméno Budoucnost nahradil název Elan. Náměstí Republiky vlastně nebylo během budování města pořádně dostavěno a dlouho působilo jako taková velká neurčitá a neútulná plocha uprostřed ničeho. Až v posledních letech bylo náměstí uzavřeno novým domem občanské vybavenosti, pěkně vydlážděno a do jeho středu bylo umístěno velké kyvadlo se zabudovanou fontánou. Kolem něj se zrovna konají trhy místních produktů a celkově je na náměstí živo. Chvíli odpočívám na lavičce a snažím se přijít na to, jestli pár důchodců vedle mluví česky nebo polsky. Nakonec usuzuji, že jde o češtinu se silným polským přízvukem.

Kyvadlo na náměstí republiky

Náměstí Republiky 

Náměstí republiky

Náměstí republiky

Náměstí Republiky - obchodní dům ELAN (původně Budoucnost)

Výzdoba se s dobou postupně měnila

Nejslavnější neon ve městě označuje vyhlášenou cukrárnu

Po odpočinku pokračuji dále po Hlavní třídě. Podél ní se rozprostírá obrovský park, který navazuje přímo na náměstí. Je to jakási menší obdoba Central Parku v New Yorku - velká zástavbou ohraničená plocha uprostřed města. Park zdobí několik moderních uměleckých děl.

Velký park uprostřed města

Velký park uprostřed města

 Tady se Hlavní třída dělí na dvě - Dlouhou třídu a Národní třídu. Už jsem se posunul do 70. let. V tuto dobu se už na žádnou architektonickou kvalitu nehledělo, cílem bylo jen v rámci naplánovaných pětiletek postavit co nejvíce bytů za co nejnižší náklady a nejkratší dobu. Zbývající část města od "Central Parku" až po jeho protější okraj je tedy jen fádním sídlištěm a nemá smysl ji moc zkoumat. Tak, jako byla na konci 80. let náhle utnuta výstavba města, je na okraji města stejně náhle utnuto i tohle sídliště a za ním už pokračuje les, jako by se nic nedělo.

Já se ale přece jen do útrob tohoto sídliště ponořím, abych se co nejrychleji dostal k úplně poslednímu paneláku na adrese Hálkova 20. Stačí jen projít sotva viditelnou pěšinkou mezi tímto panelákem a garážemi a hned se ocitám o dvě století nazpět. Stojím totiž před brankou do Kotulovy dřevěnky, což je stará vesnická roubenka, která zde byla postavena v roce 1781, tehdy ještě na katastru obce Dolní Bludovice. Generace Kotulů zde žila až do 20. století. Při výstavbě Havířova měla být zbořena, vté době ještě žijící pan Kotula se ale postavil za zachování svého domu. Nakonec dostal nový byt právě ve zmíněném paneláku na Hálkově 20 a svou roubenku předal muzeu, které v něm zřídilo přístupnou expozici a ta je zde dodnes. Vcházím na zahradu, kde právě průvodce s manželkou sklízí letošní úrodu. Prohlídka trvá přes půl hodiny, nejdříve procházíme dům s dobovým vybavením, potom vedlejší stodolu a nakonec malý větrný mlýnek s turbínou. Ten je dodnes funkční, místo větru jej ale pohání elektřina. Větrný mlýnek tohoto typu byl typický pro tuto oblast a v okolí jich stály stovky až tisíce. Dnes jsou jich možná desítky.

Kotulova dřevěnka

Stodola u dřevěnky

Větrný mlýnek s turbínou

 Opouštím roubenku a jdu ještě kousek okrajem města kolem zimního stadionu, který je vedle vlakového nádraží další stavbou architekta Hrejsemnou v bruselském stylu. Ten byl ale trochu setřen při nedávné rekonstrukci a další části stavby zakrývají velké reklamní plachty.

Zimní stadion

 Tady už definitivně opouštím město a vyrážím do kopce do původně samostatné obce Dolní Bludovice, která dnes také patří pod Havířov, stále si však zachovává vesnický vzhled. Uprostřed stojí kousek od sebe dvě dominanty - evangelický kostel a katolický kostel sv. Markéty. Ani jeden z nich není moc výjimečný. Mezi nimi stojí bývalý zámek. Původně to byla gotická tvrz z 15. století, která pak byla přestavována. Dnes je to obdélná jednopatrová budova, která byla ve 20. století zmodernizována a ztratila historický vzhled. Navíc je v uzavřeném areálu soukromé firmy a nepřístupná.

Evangelický kostel

Kostel sv. Markéty

 Pokračuji po silničce, která vede souběžně směstem směrem zpět. Zde stojí druhá zachovalá roubenka, dnes tu sídlí hospoda, kde si dávám oběd. Shodou okolností se majitel také jmenuje Kotula, takže se občas stane, že lidi chodí na prohlídku do hospody a na pivo do muzea.

V další roubence je dnes reataurace

 Silnice opět pomalu klesá směrem k centru města, dole stojí poslední ze tří zbylých roubenek na území města. Došel jsem zase do města. tentokrát jdu po obvodu jeho nejstarší sorelovské části po ulici, která se jmenuje Nábřeží. Ta slouží jako cyklostezka a pěší promenáda s hřišti a posezeními, odkud se otvírá výhled na údolí říčky lučiny, které ohraničuje celé město z jižní strany. Prudce klesající pěšinou scházím na dno údolí, kde říčka Lučina vytváří spoustu meandrů. Oblast je vyhlášenou přírodní památkou. Louky v údolí využívají obyvatelé města k procházkám a piknikům.

Výhled z promenády na ulici Nábřeží do údolí říčky Lučiny

Přírodní památka meandry Lučiny

´Údolí Lučiny slouží místním k odpočinku

 Já údolí přecházím na opačnou stranu, kde stoupám na protější svah. Na něm se střídají louky s rozptýlenou vesnickou zástavbou a poblíž jednoho z domů stojí další dřevěný větrný mlýnek.
 Dnes je ale provizorně olepen asfaltovou lepenkou, což mu na kráse moc nepřidává.

Větrný mlýnek za městem

 Abych si to vynahradil, jdu ještě kousek dál, kde už začíná území sousedního města Šenov. Tady stojí na okraji jedné zahrady mnohem pěknější mlýnek. To už ale odbočuji mimo dnešní téma, kterým je Havířov. Říkám si, že do Šenova bych se mohl podívat příští rok.

Větrný mlýnek u sousedního města Šenov

 Jdu tedy stejnou cestou zpět do města. Ve zbytku času si ještě podrobněji procházím nejstarší sorelovskou část Havířova, kterou jsem na začátku viděl jen z Hlavní třídy. Procházím parkovými vnitrobloky, průchody, podloubími a prohlížím si sgrafita na fasádách. Pak se spokojen vracím na vlakové nádraží, odkud mě čeká cesta přes Ostravu - Svinov až do Přerova.

Návrat z přírody do města

Na závěr bych dodal, že výletu do Havířova určitě nelituji a můj dojem z jednodenní návštěvy města je (s výjimkou čtvrti Šumbark) překvapivě pozitivní. Hlavně nejstarší část města ve stylu sorely působí ve srovnání s mladšími sídlišti i s dnešní developerskou výstavbou jako velmi příjemné místo k bydlení. Dojem zlepšuje velké množství zeleně, krásná květinová výzdoba, navazující lesopark Stromovka i údolí říčky Lučiny. Jen pár kilometrů od města navíc leží dvě velké vodní nádrže sloužící i k rekreaci - Těrlicko a Lučina. 15 kilometrů od města začínají Beskydy. Ani úbytek lidí ve městě nebyl na první pohled znát - hřiště na sídlišti byly plné hrajících si dětí, na lavičkách odpočívali důchodci, centrum města bylo docela zalidněné a živé, jako v jiných větších městech.

Pokud bude mít někdo přes Havířov cestu, určitě by si měl prohlédnout alespoň kulturní dům Radost a Kotulovu dřevěnku.

Zajímavé odkazy:

1. Odkaz na oficiální stránky města

2. Odkaz na stránku města na Wikipedii

3. Odkaz na stránky o historii města

4. Odkaz na stránky se starými fotografiemi města

5. Odkaz  na Muzeum Těšínska (správce Kotulovy dřevěnky)

6. Odkaz na stránky o záchraně havířovského nádraží

7. Odkaz na dobře udělané video, které zdůvodňuje hodnotu havířovského nádraží

8. Odkaz na pořad retro - díl o socialistickém realismu

9. Odkaz na dokument Šumné Karvinsko - velké část věnována Havířovu

10. Odkaz na stránky o větrných mlýncích s turbínou na Ostravsku

11.Odkaz na stránku o architektu Josefu Hrejsemnou

12. Odkaz na pěkný blog o bruselském stylu

11. Odkaz na stránku o bruselském stylu v architektuře na Ostravsku